Ballasar Beshiers

Ballasar Beshiers († říjen 1918) byl americký voják, který sloužil u 5. pluku námořní pěchoty Spojených států (USMC) na západní frontě první světové války. Padl v boji v sektoru Aisne během vrcholící Stodenní ofenzívy roku 1918, jen několik týdnů před uzavřením příměří. Beshiersův 5. pluk patřil k legendárním jednotkám, které si vysloužily respekt spojenců i nepřátel. Jako součást 4. námořní brigády v rámci 2. pěší divize amerických expedičních sil (AEF) se tito muži účastnili nejtěžších bitev roku 1918. Právě zde, v křížové palbě kulometů a pod neustálým dělostřeleckým ostřelováním, se zrodila moderní identita americké námořní pěchoty jako elitních „pekelných psů“ (Devil Dogs), kteří se nezastaví před žádnou překážkou. Podzim roku 1918 byl pro vojáky na západní frontě obdobím vyčerpání i naděje. Stodenní ofenzíva, do které byl Beshiers nasazen, představovala sérii masivních spojeneckých útoků, které měly definitivně zlomit odpor německé armády. Boje v sektoru Aisne a u hřebene Blanc Mont, kde se 5. pluk v říjnu nacházel, byly mimořádně krvavé. Mariňáci zde museli čelit opevněným pozicím v otevřeném terénu, což vedlo k obrovským ztrátám na životech. Pro vojáky jako Beshiers byla realita zákopové války směsicí bahna, plynových poplachů a nekonečného čekání na rozkaz „přes okraj“. Smrt v říjnu 1918 byla o to tragičtější, že se již v diplomatických kruzích otevřeně hovořilo o konci války. Ballasar Beshiers tak patří k tisícům mladých mužů, jejichž životy vyhasly v samotném závěru konfliktu, zatímco se svět připravoval na první dny míru. Odkaz vojáků z 5. pluku však žije dál. Tato jednotka je dodnes jednou z nejvíce vyznamenávaných v celém americkém námořnictvu a nosí francouzský řád fourragère jako připomínku své udatnosti v bitvách, jako byla ta u lesa Belleau nebo právě ofenzívy v departementu Aisne. Jména jako Beshiers zůstávají vytesána v památnících, které nám připomínají vysokou cenu, kterou generace roku 1918 zaplatila za svobodu Evropy.

Další informace: 14K Triad, Rok 1973.