Arsene Cellier

Arsene Cellier (1872–1918) byl seržantem francouzské armády, který sloužil na západní frontě během první světové války. V roce 1918 se zúčastnil těžkých bojů v sektoru Hibernia v pohoří Vogézy, kde padl v boji při plnění svých povinností. Cellierova služba v roce 1918 se odehrávala v době, kdy byla francouzská vojska vyčerpána roky zákopové války, přesto však musela čelit posledním zoufalým ofenzívám německé armády. Sektor Hibernia, situovaný v drsném terénu Vogéz, představoval specifické bojiště. Na rozdíl od bahnitých plání Sommy či Verdunu se zde bojovalo v hustých lesích a na strmých svazích, kde každé skalisko mohlo sloužit jako kulometné hnízdo a kde logistiku často zajišťovaly jen úzké horské stezky. Podmínky v tomto sektoru byly pro muže Cellierova věku – v roce své smrti mu bylo 46 let, což byl na frontového vojáka úctyhodný věk – nesmírně náročné. Seržanti jako on tvořili páteř armády; byli to právě oni, kdo udržovali disciplínu a morálku mezi mladšími branci a předávali jim zkušenosti nezbytné k přežití. Jejich role nebyla jen v udílení rozkazů, ale v osobním příkladu uprostřed chaosu dělostřeleckých přepadů. Osudný střet v sektoru Hibernia byl součástí širší snahy o stabilizaci fronty před závěrečnou spojeneckou protiofenzívou. Boje ve Vogézách měly často charakter lokálních, ale o to krvavějších potyček o strategické výšiny. Cellierova smrt v posledním roce války podtrhuje tragédii generace, která byla nucena obětovat své životy jen několik měsíců před uzavřením příměří, které by jim umožnilo návrat domů. Dnes jméno Arsena Celliera připomíná tisíce bezejmenných poddůstojníků, kteří nezískali slávu generálů, ale bez jejichž vytrvalosti by historie Evropy vypadala jinak. Jeho příběh zůstává vryt do paměti krajiny Vogéz, kde se příroda pomalu zmocnila starých zákopů a kráterů po granátech, ale úcta k padlým obráncům Francie zde přetrvává dodnes.

Další informace: 128th Illinois Infantry Regiment.