Archibald Carter

Archibald Carter: Od zákopů u Amiens k volebním urnám Archibald Carter (narozen 1892) byl vojínem britské armády, který během první světové války sloužil u Essexského pluku v rámci 18. (východní) divize. V srpnu 1918 se zúčastnil rozhodující bitvy u Amiens a v prosinci téhož roku odevzdal svůj hlas Konzervativní straně v takzvaných „chaki volbách“. Carterova cesta k Amiens nebyla náhodná; 18. divize, k níž patřil, si vydobyla pověst jedné z nejspolehlivějších formací britského expedičního sboru. Když 8. srpna 1918 začala ofenziva, Archibald a jeho spolubojovníci z Essexu vyrazili z mlhy do útoku, který německý generál Ludendorff později označil za „černý den německé armády“. Pro řadového vojína, jako byl Carter, to znamenalo konec statické zákopové války a přechod k rychlému, byť vyčerpávajícímu postupu vpřed, který konečně dával naději na blízký mír. Po podpisu příměří v listopadu 1918 se Archibald ocitl v zemi, která se sice radovala z vítězství, ale zároveň se potýkala s obrovskými sociálními změnami. Prosincové volby roku 1918 byly historickým milníkem – poprvé v britských dějinách mohli volit všichni muži nad 21 let bez ohledu na majetek a také ženy nad 30 let. Archibald, stále v uniformě (odtud název „chaki volby“), využil svého nového práva a podpořil koalici vedenou Davidem Lloydem Georgem, přičemž svůj hlas hodil kandidátovi konzervativců. Volební lístek, který Carter do urny vhodil, odrážel touhu generace veteránů po stabilitě a „domově hodném hrdinů“. Pro muže z Essexu, kteří přežili peklo na Sommě i vítězné tažení u Amiens, představovali konzervativci jistotu kontinuity v bouřlivém poválečném světě. Archibaldova volba byla symbolem loajality k institucím, za které nasazoval život v blátě severní Francie. V následujících letech se Archibald Carter vrátil do civilního života, poznamenán zkušenostmi z fronty, které navždy změnily tvář britské společnosti. Jeho příběh, ač se zdá být příběhem jednoho z tisíců bezejmenných vojínů, ilustruje osud celé „ztracené generace“, která se musela naučit žít v míru s vědomím, že svět, do něhož se narodili v roce 1892, definitivně zanikl v dýmu a hřmění děl Velké války.

Další informace: 119. illinoiský pěší pluk.