Gabriel Bourguignon

Gabriel Bourguignon († červen 1794) byl francouzský šlechtic, který během Velké francouzské revoluce pobýval ve Versailles. V roce 1794, v temném období známém jako Hrůzovláda, se stal obětí vraždy spáchané jakobínským pouličním zločincem. Ačkoliv Versailles po odchodu královské rodiny v říjnu 1789 ztratilo svůj lesk jakožto sídlo moci, Bourguignon zde setrvával i v době, kdy se město proměnilo z centra dvorského života v hnízdo revolučního radikalismu. Jako šlechtic se ocitl v nezáviděníhodné pozici – na jedné straně se snažil zachovat si zbytek důstojnosti a majetku, na straně druhé musel neustále čelit rostoucí nenávisti "sansculotů", kteří v každém aristokratovi viděli nepřítele lidu a zrádce republiky. Rok 1794, kdy Bourguignon vydechl naposledy, představoval vrchol revolučního násilí. Výbor pro veřejné blaho pod vedením Maximiliena Robespierra tehdy schválil drastické zákony, které v podstatě zbavovaly obviněné práva na obhajobu. V této atmosféře paranoie a strachu se hranice mezi politickým procesem a prostou kriminální brutalitou často stíraly. Bourguignonův konec nebyl výsledkem gilotiny na náměstí, ale násilného střetu v zapadlých uličkách, kde revoluční hesla sloužila jako zástěrka pro obyčejný zločin. Jeho vrah, identifikovaný jako jakobínský radikál, pravděpodobně využil chaosu doby k vyřízení účtů nebo k loupeži. Postava Gabriela Bourguignona tak symbolizuje tragický osud nižší šlechty, která nebyla dostatečně významná na to, aby uprchla do exilu (emigrace), ale byla příliš nápadná na to, aby v bouřlivých časech zůstala v bezpečí domova. Zatímco historie si pamatuje velká jména popravených králů a královen, příběhy jako ten jeho připomínají anonymní oběti pouličního násilí, které se šířilo ve stínu gilotiny. Dnes je jméno Bourguignona v historických análech jen stručnou poznámkou, připomínkou doby, kdy lidský život měl jen malou cenu a politická příslušnost mohla být rozsudkem smrti. Jeho smrt v červnu 1794 přišla jen několik týdnů před thermidorským převratem, který ukončil Robespierrovu moc a s ní i nejkrvavější fázi revoluce. Kdyby Gabriel přežil jen o pár dní déle, jeho osud mohl být docela jiný.

Další informace: 14. brooklynský chasseurs, 132. illinoiský pěší pluk.