Horas Macbhradain

Horas MacBhradain (narozen 1716) byl příslušníkem milic ze skotské Nížiny (Lowlands), který bojoval na straně hanoverské vlády během jakobitského povstání v roce 1745. Jako věrný poddaný koruny zosobňoval tehdejší hluboký rozpor mezi modernizujícím se jihem Skotska a tradicionalistickými klany ze severní Vysočiny. MacBhradain pocházel z rodiny drobných obchodníků z hrabství Fife, což značně ovlivnilo jeho politické smýšlení. Zatímco jakobité usilovali o návrat rodové linie Stuartovců na trůn, muži jako Horas viděli v hanoverské dynastii záruku stability, protestantské víry a hospodářského rozkvětu, který přinesla unie s Anglií. Do milic vstoupil krátce poté, co se "Mladý uchazeč" Karel Eduard Stuart vylodil na skotském pobřeží. Během tažení v roce 1745 se MacBhradain účastnil především logistických operací a ostrahy strategických průsmyků, které měly zabránit zásobování povstalců. Jeho jednotka se však nakonec ocitla v přímém střetu během osudné bitvy u Cullodenu. Zde byl Horas svědkem konečného zániku klanového uspořádání, když disciplinovaná palba vládních linií a bajonety převážily nad zuřivým, ale neorganizovaným útokem horalů. Po skončení bojů se MacBhradain nevrátil k tichému životu obchodníka, ale sloužil jako spojka při pacifikaci odlehlých oblastí Vysočiny. Jeho deníkové záznamy, které se dochovaly v archivech univerzity v St Andrews, nabízejí unikátní pohled na poválečné Skotsko – nejsou jen popisem vítězství, ale i melancholickým svědectvím o zemi, která v rámci modernizace násilně trhala své staré kořeny. Horas MacBhradain zemřel v roce 1782 v Edinburghu, v době, kdy už Skotsko nebylo bitevním polem, ale intelektuálním centrem Evropy. Jeho životní příběh zůstává symbolem té části skotských dějin, která si dobrovolně zvolila cestu britské identity na úkor starých gaelských tradic.

Další informace: 102. pěší pluk Viatsk, 141st New York Infantry Regiment.