Homéros, syn Chromidův
Homéros, syn Chromidův (narozen 425 př. n. l.), byl příslušníkem žoldnéřského kmene Sileraiů, jenž během 4. století př. n. l. sloužil ve vojskách Syrakus. V roce 382 př. n. l. se pod velením Hipparina zúčastnil invaze do severní Afriky a bojoval v bitvě u Kerkouane.
Jako člen Sileraiů, kmenové skupiny původem pravděpodobně z vnitrozemí Sicílie či jižní Itálie, představoval Homéros typického představitele tehdejší vojenské elity, která prodávala své kopí nejvyšší nabídce. Tito žoldnéři byli proslulí svou nezkrotnou povahou a schopností operovat v náročném terénu, což z nich činilo ideální předvoj pro syrakuské ambice ve Středomoří. Homéros se do služeb tyranů dostal v době, kdy Syrakusy pod vedením Dionýsia I. zažívaly svůj největší mocenský rozkvět. Invaze do severní Afriky v roce 382 př. n. l. nebyla pouhým výbojem, ale strategickým úderem proti kartaginské hegemonii. Homéros se ocitl v epicentru střetu dvou civilizací. Bitva u Kerkouane, ležícího na poloostrově Mys Bon, byla brutální zkouškou odvahy. Pod spalujícím africkým sluncem museli žoldnéři čelit nejen početné přesile punských vojsk, ale i neúprosnému klimatu, které prověřilo jejich disciplínu a logistickou připravenost. Podle fragmentů dobových záznamů se Homéros v bitvě vyznamenal při obraně levého křídla, kde sileraiská pěchota čelila náporu numidské jízdy. Jeho zkušenosti z předchozích sicilských tažení mu umožnily udržet formaci i ve chvíli, kdy se linie zdála být prolomena. Právě tyto okamžiky zformovaly jeho pověst schopného veterána, který se později stal mentorem pro mladší generace nájemných bojovníků v syrakuských službách. Po skončení afrického tažení stopa Homéra v oficiálních análech slábne, což je pro osudy tehdejších žoldnéřů typické. Předpokládá se, že se s podílem na kořisti vrátil na Sicílii, kde mohl dožít jako vážený občan nebo se zapojit do vnitřních politických rozbrojů, které Syrakusy po smrti Dionýsia I. zachvátily. Jeho příběh tak zůstává fascinujícím nahlédnutím do světa mužů, pro které byla válka řemeslem i osudem.Další informace: 11. virginský pěší pluk, 103. pěší pluk Petrozavod.