Henry Jones Jr

Dr. Henry Walton „Indiana“ Jones Jr. Dr. Henry Walton „Indiana“ Jones Jr. (narozen 1899) byl americký archeolog a historik, který přednášel na Marshallově univerzitě v New Jersey. Jones patřil k nejuznávanějším vědcům své doby, ale proslul především jako dobrodruh. V první polovině 20. století čelil banditům, zlodějům, náboženským fanatikům i mocnostem jako nacistické Německo či Sovětský svaz. Na sklonku života se usadil s Marion Ravenwoodovou a vyprávěl své neuvěřitelné příběhy vnoučatům i náhodným posluchačům. Biografie Mládí Henry Jones Jr. se narodil v roce 1899 jako syn Henryho Jonese staršího, archeologa skotského původu. Otec byl přísný katolík a syna vedl k víře i kázni, i když byl ve své přísnosti spravedlivý. Přezdívku „Indiana“ si Henry vypůjčil od svého milovaného psa – přátelé mu pak neřekli jinak než „Indy“. Velkou ránu pro něj znamenal rok 1912, kdy jeho matka Anna Mary Jonesová podlehla spále. Utah a první bič Po matčině smrti se otec rozhodl přestěhovat do Utahu, kde Indy vstoupil do skautského oddílu. Právě zde, v národním parku Arches, zažil v roce 1912 klíčový moment. Spolu s kamarádem Hermanem se oddělili od skupiny a objevili muže, kteří v jeskyni našli Coronadův kříž – vzácnou španělskou relikvii. Indy kříž ukradl s tím, že „patří do muzea“. Následovala divoká honička na koních a v cirkusovém vlaku, během níž Indy získal svůj pověstný strach z hadů, ale také poprvé práskl bičem. Ačkoliv byl nakonec nucen kříž vrátit, vůdce hledačů pokladů (známý jako „Fedora“) byl jeho odvahou tak ohromen, že mu daroval svůj klobouk. Ten se stal Indyho poznávacím znamením na celý život. Mexická revoluce a Velká válka V roce 1916 byl Jones v Novém Mexiku zajat jednotkami Pancha Villy. S mexickým revolucionářem se spřátelil, naučil se mluvit kečuánsky a po boku svého belgického přítele Remyho Baudoina se zapojil do mexické revoluce. Krátce se zde střetl i s budoucími generály Pershingem a Pattonem. Během první světové války bojoval v belgické armádě na západní frontě i v Africe. Účastnil se tajné mise britské rozvědky, jejímž cílem bylo dopadnout německého generála Paula von Lettow-Vorbecka, což však skončilo neúspěchem. Mezi válkami a honba za Archou Po válce vystudoval univerzitu v Chicagu (1918–1923) a v roce 1926 začal učit na Marshallově univerzitě. V roce 1935 se v Praze, na Srí Lance a v Istanbulu střetl s nacistou Albrechtem von Beckem při hledání „Dračího srdce“. Téhož roku pomohl v Indii rozbít kult uctívačů bohyně Kálí, vedený knězem Mola Ramem. V roce 1936 svedl svůj nejslavnější souboj s nacisty a konkurenčním archeologem René Belloqem v Egyptě o Archu úmluvy. O dva roky později se usmířil s otcem při pátrání po Svatém grálu, čímž překazili plány amerického kolaboranta Waltera Donovana a samotného Hitlera. Studená válka a osudový zvrat Během druhé světové války Jones aktivně pomáhal spojencům. V roce 1947 byl zapleten do vyšetřování havárie UFO v Roswellu. V roce 1957 byl nucen opustit univerzitu kvůli podezření z komunistických sympatií, což byl paradox – Indy byl zarytý konzervativec a volič Eisenhowera. Tehdy se také oženil s Marion Ravenwoodovou. Rok 1969 ho zastihl v hlubokém zármutku. Jeho syn Mutt zahynul ve vietnamské válce, což téměř zničilo jeho manželství. Před odchodem do důchodu však byl vtažen do dobrodružství se svou kmotřenkou Helenou Shawovou, aby čelil bývalému nacistickému vědci v rámci vesmírných závodů. Významné objevy a metodologie Indiana Jones nebyl typickým „kabinetním“ vědcem. Jeho přístup k archeologii byl často destruktivní, což ospravedlňoval snahou zachránit artefakty před černým trhem nebo zneužitím totalitními režimy. Přestože v učebnách zdůrazňoval, že „70 % archeologie se odehrává v knihovně“, sám se stal symbolem terénního výzkumu, kde bič a pistole byly stejně důležité jako znalost sanskrtu nebo latiny. Vztah k nadpřirozenu Ačkoliv Indy začínal jako skeptik, který věřil pouze v hmatatelná fakta a historické souvislosti, osobní zkušenosti s mocí Archy úmluvy, magií Šankarových kamenů a nesmrtelností strážce Grálu jeho světonázor změnily. Sám se stal strážcem tajemství, o kterých věřil, že by lidstvo na ně nemělo být připraveno, což se projevilo i v jeho poválečné spolupráci s tajnými službami USA. Odkaz na Marshallově univerzitě Přes svou kontroverzní pověst „vykradače hrobů“, kterou mu přisuzovali někteří kolegové, zůstal na Marshallově univerzitě legendou. Jeho přednášky byly vždy beznadějně vyprodané – a to nejen díky jeho akademickým znalostem, ale i kvůli charismatu, které přitahovalo studentky i studenty dychtící po dobrodružství. Po jeho odchodu do penze byla na univerzitě založena nadace nesoucí jeho jméno, podporující studenty v rizikových archeologických lokalitách. Poslední léta a rodina V pozdním věku se Jones věnoval sepisování svých pamětí, které se staly klíčovým zdrojem pro pochopení historie počátku 20. století. Přestože přišel o syna, v kruhu své rodiny a pod dohledem milující Marion našel klid. Traduje se, že i v devadesáti letech u sebe stále nosil svůj věrný klobouk a na otázky ohledně svého věku odpovídal svou slavnou větou: „To nejsou léta, miláčku, to je počet najetých kilometrů.“ Galerie (popisky) Socha Jonese na Leicester Square v Londýně (červenec 2023). Indiana Jones kolem roku 1969. Indiana Jones v roce 1944. Indiana Jones kolem roku 1936. Indiana Jones v Praze v roce 1935. Souboj s lovci slonoviny na Cejlonu (1935). Indiana Jones v Číně (1935). Jones v Tangeru (1969). Jones a jeho přítel Remy během 1. světové války. Jones jako mladý skaut v Utahu (1912). Indiana Jones v roce 1993. Shledání s Marion (1969). Indiana Jones a Helena Shawová (1969).

Další informace: 107. (8. saský královský) pěší, 125. illinoiský pěší pluk.