Henny Mayer

Henny Mayer byl německo-americký revolucionář a voják, který sloužil v 39. newyorském pěším pluku (známém jako „Garibaldi Guard“) v armádě Unie během americké občanské války. V roce 1864 se zúčastnil krvavé bitvy v Divočině (Battle of the Wilderness), která byla jedním z klíčových střetů mezi generály Ulyssesem S. Grantem a Robertem E. Leem. Mayer patřil k vlně tzv. „osmačtyřicátníků“ (Forty-Eighters), politických uprchlíků, kteří opustili německé země po potlačení revolucí v roce 1848. Tito muži přinesli do Spojených států silné demokratické ideály a odpor k otroctví, což je přirozeně vedlo do řad federální armády. Pro Mayera a jeho krajany nebyl boj za Unii jen otázkou nové vlasti, ale pokračováním jejich celoživotního boje za lidská práva a svobodu. Jeho působení v 39. newyorském pluku bylo symbolické. Tato jednotka byla unikátní svou kosmopolitní povahou – tvořily ji prapory složené z Italů, Maďarů, Švýcarů a právě Němců. Mayer se v jejích řadách musel potýkat nejen s nepřítelem na bojišti, ale i s náročnou logistikou a jazykovou bariérou, která však byla vyvážena sdíleným odhodláním bránit celistvost americké republiky. Bitva v Divočině, kde Mayer v roce 1864 bojoval, představovala pro vojáky peklo na zemi. Hustý podrost a neprostupné lesy Virginie znemožňovaly standardní vojenské manévry, a boj se tak zvrhl v brutální střety zblízka v kouři z lesních požárů. Mayerova účast v tomto tažení svědčí o jeho nezměrné odvaze, neboť se jednalo o jednu z nejvíce vyčerpávajících fází války, která nakonec vedla k pádu Konfederace. Po válce se postavy jako Henny Mayer často zapojovaly do veřejného života a pomáhaly formovat moderní Ameriku. Jejich příběh připomíná, že americká identita byla v 19. století kována v ohni občanské války i díky přispění evropských imigrantů, kteří věřili, že ideály svobody stojí za to bránit na obou stranách Atlantiku.

Další informace: 106. (7. saský královský) pěší, 122. (4. württemberský) pěší.