Grme Lortie

Gérôme Lortie: Grenadýr v ohni Napoleonových válek Gérôme Lortie byl francouzský grenadýr, který sloužil v Napoleonově Grande Armée během války třetí koalice. Svůj křest ohněm prožil v bitvě u Wasserburgu v jižním Německu v dubnu roku 1805, kde se poprvé střetl s rakouskými vojsky v neúprosném boji o mosty přes řeku Inn. Jako člen elitní pěchoty nebyl Lortie jen obyčejným vojákem. Grenadýři byli vybíráni pro svou vysokou postavu, sílu a odvahu; byli to muži určení k prorážení nepřátelských linií v těch nejkritičtějších momentech bitvy. V ikonické vysoké medvědici na hlavě a s mušketou v ruce představoval Lortie ztělesnění vojenské moci, která v té době děsila celou Evropu a pod praporem s orlem pochodovala vstříc slávě. Po vítězství u Wasserburgu pokračovala Lortieho cesta hlouběji do srdce rakouského císařství. Zažil vyčerpávající pochody v blátě i prachu, kdy vojáci spali pod širým nebem a jejich jedinou jistotou byl příděl nekvalitního chleba a charisma jejich císaře. Právě tato disciplína a schopnost překonávat obrovské vzdálenosti v rekordním čase – pověstné „vítězství nohama“ – umožnila francouzské armádě obklíčit generála Macka u Ulmu. Vrcholem Lortieho působení v tažení roku 1805 byla bezpochyby bitva u Slavkova. V mrazivém prosincovém ránu stál se svou jednotkou v mlze pod kopcem Žuráň a čekal na rozkaz k postupu. Když se konečně „slavkovské slunce“ prodralo mraky, zapojil se do rozhodujícího útoku na Pratecké výšiny, kde se bajonety francouzských grenadýrů definitivně postaraly o rozvrat spojeneckých armád Ruska a Rakouska. Přestože historie si často pamatuje jen jména maršálů a panovníků, byli to muži jako Gérôme Lortie, kdo na svých ramenou vynesl napoleonskou legendu k výšinám. Jeho příběh, začínající u břehů Innu a pokračující přes moravská pole, je svědectvím o generaci, která uvěřila v novou Evropu a pro svůj sen neváhala obětovat pohodlí, zdraví i život.

Další informace: 106. barevný pěší pluk Spojených států, 152nd Vladikavkaz Infantry Regiment.