Giuseppe Fanelli

Giuseppe Fanelli: Apoštol anarchismu Giuseppe Fanelli (13. října 1827 – 5. ledna 1877) byl italský revolucionář, anarchista a jeden z nejvěrnějších následovníků Michaila Bakunina. Do historie se zapsal především jako muž, který „zasel semínka“ anarchismu na Pyrenejském poloostrově. Životopis Giuseppe Fanelli se narodil v roce 1827 v Neapoli. Již v osmnácti letech se nechal strhnout vlnou italského vlastenectví a vstoupil do hnutí Mladá Itálie. Byl mužem činu – v roce 1848 bojoval během „Pěti dnů Milána“, roku 1860 se účastnil slavné Výpravy tisícovky a v roce 1863 neváhal podpořit polské Lednové povstání proti ruské nadvládě. V roce 1865 usedl v italském parlamentu, ale jeho neklidný duch jej brzy odvedl zpět na bojiště proti Rakušanům. Zlomový moment nastal v roce 1866 na ostrově Ischia, kde se setkal s Michailem Bakuninem. Toto setkání navždy změnilo jeho politické přesvědčení. V roce 1868 jej Bakunin vyslal do Španělska, aby tam šířil myšlenky anarchismu. Přestože Fanelli neuměl španělsky, jeho charisma a zápal pomohly vybudovat španělskou sekci Mezinárodního dělnického sdružení (První internacionály), která se později rozrostla v nejmohutnější anarchistické hnutí v Evropě. Jeho životní cesta skončila předčasně v roce 1877, kdy v rodné Neapoli podlehl tuberkulóze. Odkaz a historický kontext Fanelliho mise do Španělska je dodnes v anarchistické historiografii vnímána jako fascinující příklad síly idejí. Ačkoliv se svými španělskými posluchači komunikoval převážně gesty a směsicí italštiny a francouzštiny, dokázal v nich probudit vizi svobodné společnosti bez pánů. Jeho působení v Madridu a Barceloně položilo základy pro vznik mocné konfederace CNT, která o několik desetiletí později zásadně ovlivnila průběh španělské občanské války. Jeho postava ztělesňuje typického revolucionáře 19. století – romantického idealistu, který neuznával hranice států a věřil v univerzální bratrství utlačovaných. Na rozdíl od mnoha teoretiků své doby trávil Fanelli většinu života v pohybu, v exilu nebo v boji, přičemž své materiální pohodlí obětoval politickému boji. Právě tato autentičnost mu získala respekt i u těch, kteří s jeho radikálními názory nesouhlasili. V rámci vnitrostranických sporů v První internacionále stál Fanelli pevně na straně Bakunina proti Marxovu centralismu. Prosazoval vizi federalismu a přímé akce, což byly koncepty, které hluboce zarezonovaly mezi španělskými rolníky a dělníky. Zatímco v jiných částech Evropy vítězil státní socialismus, Fanelliho vliv zajistil, že v latinském světě zůstala anarchistická tradice živá a organizačně silná po generace. Dnes je Fanelli připomínán nejen jako politický agitátor, ale také jako symbol nezdolné lidské vůle. Jeho smrt na tuberkulózu byla tragickým vyústěním let strávených v chudobě a neustálém napětí. Přestože v Itálii bývá někdy zastíněn slavnějšími postavami Risorgimenta, v dějinách sociální revoluce zůstává jeho jméno synonymem pro neúnavného šiřitele myšlenek svobody, který dokázal překonat i jazykovou bariéru, aby zapálil oheň odporu.

Další informace: 128. pěší pluk Staryi-Oskol.