Giles Frankeleyn

Giles Frankeleyn (narozen 1738) byl anglický voják, který sloužil v 64. pěším pluku britské armády v Severní Americe během americké války za nezávislost.

Frankeleyn vstoupil do řad 64. pluku, známého také pod označením 2nd Staffordshire, v době, kdy se napětí v koloniích blížilo bodu varu. Jako zralý muž s životními zkušenostmi pravděpodobně zastával roli, která vyžadovala disciplínu a pevné nervy, což byly vlastnosti nezbytné pro přežití v drsných podmínkách americké divočiny. Jeho pluk byl nasazen do klíčových střetnutí, kde se britská „červenokabátnická“ taktika střetávala s partyzánským způsobem boje místních osadníků. Během svého působení v zámoří musel Frankeleyn čelit nejen nepřátelským kulkám, ale i vyčerpávajícím pochodům a nedostatku zásob, které sužovaly britské expediční síly. 64. pluk se účastnil významných operací v New Yorku a New Jersey, kde se vojáci učili adaptovat na terén, jenž byl na hony vzdálen upraveným bitevním polím staré Evropy. Každý tábor a každé opevnění se pro něj stalo dočasným domovem v zemi, která se čím dál více bouřila proti koruně. Historické záznamy naznačují, že vojáci Frankeleynova typu tvořili páteř britské přítomnosti v Americe. Jejich osudy byly často spjaty s loajalitou k tradici, ale zároveň poznamenány neustálým tlakem ze strany kontinentální armády George Washingtona. Pro muže narozeného v polovině 18. století představovala služba v Americe vrchol jeho vojenské kariéry, ale také zkoušku lidské odolnosti v konfliktu, který navždy změnil mapu světa. Po skončení bojů a uznání nezávislosti Spojených států se cesty mnoha veteránů, včetně Frankeleyna, rozcházely. Někteří se vrátili do rodné Anglie s jizvami na těle i na duši, zatímco jiní hledali nový začátek v Kanadě či jiných částech impéria. Ačkoliv o jeho pozdních letech víme jen málo, jeho jméno zůstává pevně zapsáno v análech 64. pluku jako symbol éry, kdy se v lesích Nového světa rozhodovalo o osudu britského panství.

Další informace: 10. běloruský granátnický pluk, 144. newyorský pěší pluk.