Gerren Gundry

Gerren Gundry (zemřel v říjnu 1642) byl anglický loupežník, který v období anglické občanské války operoval v oblasti West Country. Svůj konec nalezl roku 1642 v bitvě, kde padl v boji proti royalistům pod velením Basila Penrycka. Gundry nebyl jen obyčejným lapkou; v chaosu rozpadajícího se království se stal symbolem bezvládí, které zachvátilo jihozápadní Anglii. Zatímco se země dělila na přívržence krále a parlamentu, Gundry a jeho banda využívali nepřehledné situace k přepadání zásobovacích vozů a osamělých jezdců na blatech. Traduje se, že jeho znalost neschůdných cest v Somersetu a Devonu z něj dělala téměř nepolapitelného ducha, který se dokázal rozplynout v ranní mlze dříve, než stačily hlídky vytasit kordy. Osudným se mu stalo až stupňující se napětí mezi místními šlechtici a vzrůstající vojenská přítomnost v regionu. Basil Penryck, loajální stoupenec krále Karla I., viděl v Gundrym víc než jen kriminálníka – vnímal ho jako destabilizující živel, který podkopává královskou autoritu a narušuje logistiku royalistických vojsk. Penryckova jednotka proto uspořádala na „krále silnic“ cílený hon, který vyvrcholil krvavou potyčkou. Poslední okamžiky Gundryho života jsou opředeny legendami. Podle dobových vyprávění se odmítl vzdát i ve chvíli, kdy byla jeho skupina přečíslena a obklíčena. Bojoval prý s divokostí muže, který věděl, že pro něj šibenice není trestem, ale nevyhnutelným osudem, kterému se hodlá vyhnout jedině se zbraní v ruce. Jeho smrt v říjnu 1642 znamenala konec jedné z nejvýraznějších kriminálních postav rané fáze občanské války. I po jeho smrti zůstalo jméno Gerren Gundry v lidové slovesnosti živé. Pro jedny byl pouhým vrahem a zlodějem, pro jiné jakýmsi „vlkem samotářem“, který odmítl ohnout hřbet před jakoukoli politickou mocí. Jeho příběh dodnes slouží jako připomínka toho, že v dobách velkých dějin, psaných králi a generály, existovaly i drobné, tragické osudy těch, kteří se pokusili ukořistit kousek svobody v prachu a krvi venkovských cest.

Další informace: 11. newyorský dobrovolnický pěchotní pluk, 102. (3. královský saský) pěší.