Gerke Vochentzer

Gerke Vochentzer (narozen 1601) byl rakouský pikenýr, který sloužil v císařské armádě během třicetileté války. V září roku 1634 bojoval pod velením Ferdinanda Maďarského v první bitvě u Nördlingenu v Bavorsku.

Jako pikenýr tvořil Vochentzer samotnou páteř císařské pěchoty. V éře, kdy se palné zbraně teprve draly do popředí, byla jeho role nezastupitelná – s pětimetrovým jasanovým kopím v rukou musel spolu se svými druhy čelit drtivým výpadům švédské a protestantské jízdy. Život v "tercii", sevřeném čtverci vojáků, vyžadoval železnou disciplínu a naprostou absenci strachu, neboť pikenýři byli často prvními, kdo pocítili náraz nepřátelské oceli. Bitva u Nördlingenu byla pro Vochentzera a celou katolickou stranu zlomovým okamžikem. Pod žhnoucím zářijovým sluncem se stal svědkem triumfu císařských vojsk nad dosud zdánlivě neporazitelnými Švédy. Právě zde, v kopcovité krajině Bavorska, se ukázala síla španělsko-rakouské spolupráce, která drasticky změnila poměr sil v konfliktu a donutila saské a švédské spojence k defenzivě. Pro muže jako Gerke však válka nebyla jen o velkých vítězstvích, ale především o každodenním přežití. Mezi bitvami musel čelit hladomoru, epidemiím tyfu a nekonečným pochodům zdevastovanou krajinou. Císařský žold byl sice slíben, ale málokdy vyplacen včas, a tak se naděje vojáků upínaly k válečné kořisti, která byla často jedinou odměnou za krev prolitou na bojištích Evropy. Osud Gerkeho Vochentzera po roce 1634 zůstává zahalen mlhou historie. Zda se dožil vestfálského míru a vrátil se do rodných rakouských zemí, nebo zda jeho kosti spočinuly v některé z masových šachet, které tehdy křižovaly německá knížectví, dnes již nezjistíme. Jeho jméno však zůstává zapsáno jako připomínka tisíců bezejmenných mužů, jejichž piky a odvaha formovaly mapu moderní Evropy.

Další informace: 12th Street Expressway, 154. pěší.