Georges Pernet

Georges Pernet: Ve stínu maršála Neye Georges Pernet byl francouzský voják, který sloužil u praporu fuziliérů v armádním sboru maršála Michela Neye během napoleonských válek. Svůj křest ohněm prožil v dubnu roku 1805 v bitvě u Bettlernu v Čechách, kde se poprvé střetl s nepřítelem na půdě habsburské monarchie. Pernetův život fuziliéra nebyl jen o lesku uniforem, ale především o nekonečných pochodech blátivou Evropou. Jako člen Neyova sboru, přezdívaného pro svou nezdolnost „železný sbor“, musel Georges vykazovat mimořádnou disciplínu. Fuziliéři tvořili páteř francouzské pěchoty – byli to muži, kteří v sevřených řadách čelili kavalérii i dělostřelecké palbě, přičemž jejich jedinou jistotou byla křesadlová mušketu a důvěra v souseda v řadě. Během tažení v roce 1805, které vyvrcholilo slavným vítězstvím u Slavkova, se Pernet a jeho spolubojovníci museli vypořádat s drsnou realitou partyzánské války a logistických výpadků. Čechy se pro ně staly labyrintem hlubokých lesů a neznámých vesnic, kde každá zatáčka mohla skrývat rakouské husary. Georges si do svého pomyslného deníku mohl zapsat, že zatímco císař plánoval velkolepé manévry na mapách, on a jeho druhové bojovali především s hladem, promáčenými botami a nedostatkem suchého střelného prachu. Vztah vojáků k maršálu Neyovi, známému jako „nejstatečnější ze statečných“, byl směsicí čiré hrůzy a bezmezného obdivu. Pernet pravděpodobně zažil momenty, kdy Ney osobně vedl bodákový útok v první linii, čímž své muže motivoval k výkonům na hranici lidských možností. Tato fanatická oddanost byla tím, co hnalo francouzské orly kupředu, od prachu českých cest až po mrazivé pláně Ruska, které měly o několik let později osud mnoha Pernetových spolubojovníků zpečetit. Dědictví mužů, jako byl Georges Pernet, dnes přežívá v archivech a na bojištích, která kdysi zkrápěli svou krví. Nejsou to jen jména v seznamech ztrát, ale symboly éry, kdy se mapa Evropy překreslovala hroty bajonetů. Pro fuziliéra z Neyova sboru nebyla válka politickým aktem, ale každodenním bojem o přežití, v němž čest pluku a lesk císařova jména byly tím jediným, co dávalo smysl jejich utrpení v cizích zemích.

Další informace: 11. pěší pluk Pskov.