Georg Schanz

Georg Schanz (zemřel roku 1700) byl kuronský milicionář, který sloužil v posádce města Jelgava během severní války. Padl v boji proti Švédům během bitvy o Jelgavu v roce 1700. Schanzův život a smrt odrážejí tragický osud Kuronského a zemgalského vévodství, které se ocitlo v sevření mocenských ambicí sousedních impérií. Jako příslušník místní domobrany nebyl Schanz profesionálním vojákem v moderním smyslu slova, ale spíše obráncem svého domova v době, kdy se Pobaltí stalo hlavním dějištěm střetu mezi švédským králem Karlem XII. a koalicí Ruska, Dánska a Sasko-polské unie. Bitva o Jelgavu v roce 1700 představovala jeden z úvodních střetů tohoto vleklého konfliktu. Město, které bylo tehdy známé pod německým názvem Mitau, sloužilo jako strategické centrum celého regionu. Útok švédských vojsk byl veden s pověstnou disciplínou a agresivitou, které se narychlo sestavené jednotky milic, k nimž Schanz patřil, dokázaly postavit jen s vypětím všech sil a za cenu obrovských ztrát. Pro Kuronsko byla tato doba obdobím nejistoty. Vévodství bylo formálně lénem Polsko-litevské unie, ale snažilo se zachovat neutralitu, což se v praxi ukázalo jako nemožné. Vojáci jako Georg Schanz se tak ocitli uprostřed „totální války“ 18. století, kde se hranice mezi obranou vlasti a náhodným zapletením do zájmů velmocí často stíraly. Jejich oběť v bitvě o Jelgavu předznamenala desetiletí zkázy, která region následně postihla. Odkaz drobných postav historie, jako byl Schanz, dnes přežívá především v archivech a matrikách, které dokumentují lidskou cenu velkých politických krizí. Ačkoliv o jeho osobním životě víme jen málo, jeho jméno zůstává pevně spjato s bodem zlomu, kdy se staré pořádky v Pobaltí definitivně zhroutily pod náporem moderních armád a ambicí Petra Velikého a Karla XII.

Další informace: 13. louisianský pěší pluk.