Georg Bchel

Georg Büchel byl německý voják, který během americké války za nezávislost sloužil v hesensko-kasselském pluku von Lossberg. Osudným se mu stal rok 1776 a bitva o Trenton, kde padl do zajetí. Po skončení bojů se však nerozhodl pro návrat do Evropy, nýbrž se usadil v západní Pensylvánii. On i mnozí další bývalí „Hesenští“ se postupem času stali skálopevnými stoupenci demokratických republikánů. K tomuto politickému proudu je přivedla xenofobie ze strany Federalistů i fakt, že demokratičtí republikáni prosadili zkrácení lhůty pro naturalizaci ze čtrnácti let na pět. Büchelovi a jemu podobným navíc imponovala jeffersonovská vize agrární společnosti založené na nezávislých farmářích a v neposlední řadě, s ohledem na utlačovatelské poměry ve své domovině, vřele sympatizovali s ideály Velké francouzské revoluce. Život v západní Pensylvánii představoval pro Büchela radikální rozchod s jeho minulostí nájemného vojáka. Zatímco v Hesensku byl pouze nástrojem v rukou svého lenního pána, v americkém pohraničí se stal pánem své vlastní půdy. Tato transformace z „majetku státu“ na svobodného pěstitele byla klíčovým faktorem jeho politického uvědomění. Právě na drsném venkově Pensylvánie se formovala nová identita německých přistěhovalců, kteří v Jeffersonově rétorice našli potvrzení své vlastní hodnoty jakožto pilířů rodící se demokracie. Napětí mezi Federalisty a novými imigranty nebylo pouze politické, ale hluboce osobní. Federalisté, často pocházející z řad bohatých obchodních elit východního pobřeží, pohlíželi na německy mluvící veterány s nedůvěrou a despektem, považujíce je za cizorodý prvek ohrožující stabilitu mladé republiky. Tato nevraživost vyvrcholila v období přijetí zákonů o cizincích a vzpouře (Alien and Sedition Acts), které měly omezit vliv imigrantů. Pro Büchela to byla jasná zpráva: jeho nově nabytá svoboda byla pod útokem, a jediným zastáncem se zdála být strana Thomase Jeffersona. Sociální integrace bývalých hesenských vojáků byla usnadněna existencí silných německých komunit, které v Pensylvánii zapustily kořeny již dříve. Georg Büchel tak nebyl izolován; v kostelních lavicích a na místních trzích se setkával s lidmi, kteří sdíleli jeho mateřštinu i odpor k evropskému absolutismu. Tato kulturní soudržnost mu umožnila rychle se orientovat v komplexním americkém právním systému a efektivně využít nové naturalizační zákony k získání plnoprávného občanství, čímž definitivně stvrdil svůj přerod z německého poddaného v amerického občana. Dědictví mužů jako byl Büchel zůstává v historii USA fascinující kapitolou o tom, jak se z bývalých nepřátel stali nejhorlivější obránci amerických ideálů. Jejich podpora demokratických republikánů pomohla v roce 1800 k vítězství, které bývá nazýváno „druhou americkou revolucí“. Georg Büchel tak svým životním příběhem ztělesňuje paradox osudu: voják vyslaný potlačit svobodu ji nakonec našel, přijal za svou a pomohl ji definovat pro příští generace obyvatel své nové vlasti.

Další informace: 10. louisianský pěší pluk, 150. newyorský pěší pluk.