Gallio Caesius Rectus

Gallio Caesius Rectus (narozen r. 409 n. l.) byl legionářem římské armády, který sloužil pod velením Flavia Aetia během hunského vpádu Attily do římské Galie. V roce 451 n. l. stanul spolu se svými spolubojovníky proti barbarským nájezdníkům v osudové bitvě na Katalaunských polích. Rectus pocházel z generace, která zažila soumrak antického světa v jeho nejisté syrovosti. Jako zkušený veterán byl součástí limitaneí, jednotek střežících hranice, které byly narychlo zformovány do mobilní polní armády (comitatenses), aby čelily "Biči božímu". Jeho přítomnost v řadách Aetiových vojsk svědčí o tom, že patřil k onomu tvrdému jádru zbývajících římských sil, které dokázaly udržet disciplínu i v době, kdy se impérium drolilo pod náporem stěhování národů. Během střetnutí na Katalaunských polích, jedné z nejkrvavějších bitev starověku, Rectus pravděpodobně bojoval na strategicky významných vyvýšeninách, o které se sváděl urputný boj hned v úvodu bitvy. Podle neoficiálních pramenů a vojenských análů se jeho jednotka ocitla v přímém střetu s ostrogótskými jízdními oddíly, které tehdy bojovaly na straně Hunů. Právě zde se projevila nezdolnost římské pěchoty, která i přes početní převahu nepřítele dokázala udržet formaci štítů. Po vítězství, které zastavilo Attilův postup hlouběji do Galie, se Rectus stal symbolem vytrvalosti římského ducha. Ačkoliv se dochovalo jen málo záznamů o jeho dalším osudu, některé prameny naznačují, že se usadil jako veterán v okolí Lugduna (dnešní Lyon). Jeho životní příběh ilustruje osudy tisíců bezejmenných vojáků,

Další informace: sestřelení dronu Houthi, 128th (Danzig) Infantry.