Galerius Plinius Pudentius

Galerius Plinius Pudentius: Legionář na okraji světa Galerius Plinius Pudentius (narozen 13 n. l.) byl římský legionář, který sloužil v legii Legio II Augusta během římského dobývání Británie v 1. století n. l. V průběhu 40. let n. l. byl posádkou v Aquae Sulis (dnešní Bath), kde dohlížel na upevňování římské moci v této nově podmaněné provincii. Jako člen II. Augusty byl Pudentius součástí jedné z nejvíce prověřených jednotek impéria. Pod velením budoucího císaře Vespasiana se tato legie účastnila vylodění v roce 43 n. l. a následného postupu přes jihozápadní Anglii. Pudentius pravděpodobně zažil tvrdé boje proti kmeni Durotrigů a dobývání jejich mohutných hradišť, jako byl Maiden Castle, kde římská disciplína čelila zuřivé keltské obraně. Poté, co se fronta posunula dále na západ, byl Pudentius převelen do oblasti Aquae Sulis. V té době nešlo jen o lázeňské letovisko, ale o strategický bod u řeky Avon. Zde se legionáři jako on podíleli na inženýrských zázracích – začali krotit horké prameny a stavět první kamenné základy lázní zasvěcených bohyni Sulis Minerva. Pro vojáka zvyklého na sychravé britské počasí musela být služba u teplých pramenů vzácným privilegiem. Každodenní život Pudentia v této pohraniční oblasti nebyl jen o boji, ale především o logistice a správě. Jako zkušený legionář mohl dohlížet na výstavbu silnice Fosse Way, která protínala Británii a spojovala jihozápad se severovýchodem. Právě tito muži přeměnili divokou krajinu v civilizovanou provincii, kde se latinský nápis na náhrobku stal symbolem trvalého odkazu Říma. Ačkoliv se o jeho pozdějším osudu dochovalo jen málo zpráv, postava Plinia Pudentia zosobňuje tisíce anonymních vojáků, kteří vyměnili slunné italské nebo galské domovy za nejistotu na okraji známého světa. Zanechal po sobě stopu v základech města, které dodnes uctívá tytéž prameny, u nichž on před téměř dvěma tisíci lety stál na stráži.

Další informace: 105. orenburský pěší pluk, 12. wisconsinský pěší pluk.