Gaius Volumnius Crito

Gaius Volumnius Crito: Legionář v srdci občanské války Gaius Volumnius Crito (narozen 76 př. n. l.) byl legionářem římské armády, který sloužil v Octavianově Legio V Illyrica během Antoniovy občanské války v závěru 1. století př. n. l. Do služby nastoupil v naroně v Illyriku a prošel klíčovými taženími v Řecku a Asii, včetně účasti v bitvě u Pessinúntu v zimě roku 33 př. n. l. Crito nebyl jen řadovým vojákem; byl součástí mašinérie, která formovala budoucí Římskou říši. Jako rodák z provincie Illyricum pravděpodobně představoval novou vlnu rekrutů, pro které byla služba v legii cestou k plnohodnotnému římskému občanství a sociálnímu vzestupu. Jeho jednotka, Pátá illyrská, tvořila páteř Octavianových sil na východní frontě, kde se střetávaly nejen legie, ale i ambice dvou nejmocnějších mužů tehdejšího světa – Octaviana a Marka Antonia. Během tažení v Asii musel Crito čelit drsným podmínkám, které vyvrcholily v zimě roku 33 př. n. l. Bitva u Pessinúntu byla strategicky významným střetem v oblasti dnešního středního Turecka. Pessinús, jakožto centrum kultu bohyně Kybelé, měl obrovský symbolický význam. Pro legionáře Critova ražení znamenala tato zima nekonečné pochody v mrazivé anatolské krajině, kde největším nepřítelem nebyl jen protivníkův meč, ale i logistický kolaps a nedostatek zásob v nepřátelském území. Život v Legio V Illyrica vyžadoval neuvěřitelnou disciplínu. Crito, zocelený illyrským původem, se musel v bitevním chaosu spoléhat na své spolubojovníky v sevřené formaci (testudo). Každodenní rutina sestávala z hloubení příkopů, stavění opevněných táborů a neustálého drilu s gladiem. Právě tato neoblomná organizovanost Octavianových vojsk nakonec převážila nad Antoniovými silami, které se potýkaly s rozvratem a klesající morálkou. Po vítězství Octaviana (budoucího císaře Augusta) se pro muže jako Crito otevřela otázka veteránského důchodu. Pokud přežil krvavé finále občanské války u Actia, mohl se těšit na přidělení půdy, pravděpodobně v jedné z nově zakládaných kolonií v Itálii nebo v rodném Illyriku. Jeho jméno tak zůstává vytesáno v historii jako symbol anonymních hrdinů, kteří na svých bedrech vynesli Augusta k moci a položili základy Pax Romana.

Další informace: 150. illinoiský pěší pluk, 105. (6. královský saský) pěší.