Gaius Laetorius Nennius

Gaius Laetorius Nennius Gaius Laetorius Nennius (narozen 82 př. n. l.) byl legionářem římské armády, který sloužil v jednotce Legio I Gallica pod velením Secunda Julia Regilla během galských válek. V roce 57 př. n. l. bojoval proti galskému kmeni Volků v bitvě u Narbo Martius v dnešní jižní Francii. Nennius pocházel z nuzných poměrů v kampánském vnitrozemí, což jej v osmnácti letech vedlo k rozhodnutí upsat se legiím. Jako munifex (řadový voják) prošel tvrdým výcvikem, který zahrnoval nejen dril se zbraní, ale i inženýrské práce, jež se později ukázaly jako klíčové při obléhání galských hradišť. Jeho působení v Legio I Gallica je doloženo dochovanými fragmenty výplatních listin a náhrobním nápisem, který naznačuje, že v hierarchii nakonec postoupil na pozici nižšího důstojníka. Během bitvy u Narbo Martius se Nennius vyznamenal při obraně levého křídla zásobovací konvoje, který byl napaden ze zálohy bojovníky z kmene Volků. Podle dochovaných záznamů utrpěl vážné zranění ruky, když vlastními silami udržel linii proti přesile, dokud nedorazily posily vedené samotným Regillem. Za tento projev statečnosti mu byla udělena torques (nákrčník), čestné vyznamenání, které římští vojáci hrdě nosili na své zbroji během vojenských přehlídek. Po skončení aktivní kampaně v Galii se Nennius nepoddal výslužbě, ale stal se součástí správního aparátu v nově vznikající provin

Další informace: 10. královský bavorský pěší, 11th Don Cossack General Of Cavalry Count Denisov Regiment.