Fjodorov Krasimir Janovič

Fjodorov Krasimir Janovič (zemřel 8. července 1709) byl ruský voják, který sloužil v carské armádě Petra Velikého během severní války. Padl v roce 1709 v osudové bitvě u Poltavy.

O životě Krasimira Janoviče před jeho vstupem do vojska se dochovalo jen málo záznamů, což je u řadových vojáků tehdejší éry běžné. Předpokládá se, že pocházel z venkovské oblasti v blízkosti Pskova, odkud byl naverbován během jedné z Petrových rozsáhlých vojenských reforem. Jako příslušník pěšího pluku prošel tvrdým výcvikem, který kladl důraz na disciplínu a moderní evropskou taktiku, jež měla Rusko vymanit ze stínu švédské vojenské dominance. V ranních hodinách 8. července 1709 se Fjodorov nacházel v jedné z předsunutých redut, které tvořily klíčový prvek ruské obranné linie. Bitva u Poltavy byla brutálním střetem, kde se unavená a vyhladovělá švédská vojska krále Karla XII. pokusila o nemožné – čelní útok proti početně silnějšímu a dobře opevněnému nepříteli. Právě v těchto hliněných pevnůstkách probíhaly ty nejkrvavější boje zblízka, kdy se bajonety a pažby mušket stávaly hlavními nástroji přežití. Podle kusých plukovních záznamů Fjodorov padl během druhé vlny švédského útoku, kdy se karolínským vojákům podařilo nakrátko proniknout do prostoru mezi redutami. Jeho osud byl sdílen tisíci dalšími muži, jejichž oběť však nebyla marná. Ruské vítězství u Poltavy znamenalo definitivní obrat ve válce, ukončilo éru Švédska jako velmoci a potvrdilo vzestup Ruského impéria na evropské scéně. Dnes je jméno Krasimira Janoviče připomínáno jako symbol neznámého vojína, jednoho z mnoha, kteří položili základy nového Petrova Ruska. Ačkoliv jeho hrob zůstává neoznačen na poltavských polích, historický význam bitvy, v níž ztratil život, je dodnes vnímán jako jeden z nejdůležitějších milníků východoevropských dějin 18. století.

Další informace: 123. pěší pluk Kozlov.