Fotios Valloglou

Fotios Valloglou (zemřel 1188 př. n. l.) byl bojovník z kmene Denyenů, který se v dobách kolapsu doby bronzové účastnil nájezdů Mořských národů na starověký Egypt. Padl v roce 1188 př. n. l. v bitvě u Tarfayah během střetu s egyptskými vojsky. Původ Fotia Vallogloua je úzce spjat s tajemným etnikem Denyenů, které mnozí historici ztotožňují s homérskými Danaoy nebo biblickým kmenem Dan. Jako zkušený mořeplavec a válečník ztělesňoval Fotios neklidnou éru 12. století př. n. l., kdy sucha, hladomory a vnitřní nepokoje vyhnaly celé populace z jejich domovin ve východním Středomoří směrem k bohatým břehům Nilu. V řadách koalice Mořských národů zastával Fotios pravděpodobně velitelskou roli, neboť dobové prameny (byť fragmentární) naznačují, že vedl flotilu lehkých galér s charakteristickými ptačími hlavami na přídích. Jeho strategie spočívala v bleskových výsadcích, které měly ochromit egyptskou obranu dříve, než stihne faraonova armáda zareagovat. Tato taktika mu přinesla počáteční úspěchy v deltě Nilu, kde jeho muži vyplenili několik zásobovacích center. Osudným se mu však stal rok 1188 př. n. l., kdy se u Tarfayah střetl s disciplinovanou armádou faraona Ramesse III. Egyptské lukostřelecké oddíly tehdy využily terénu a zasypaly útočící Denyeny mračnem šípů dříve, než došlo k boji muže proti muži. Fotios Valloglou byl podle legendy jedním z posledních, kteří na bitevním poli zůstali stát, než podlehl četným zraněním v písečných dunách poblíž pobřeží. Dnes je postava Fotia Vallogloua vnímána jako symbol tragického hrdinství éry, která smazala mapu tehdejšího známého světa. Ačkoliv jeho jméno nese řecké rysy, jeho příběh zůstává pevně ukotven v širším kontextu migračních vln, které sice zničily staré říše jako Chetitskou říši, ale zároveň položily základy pro vznik nových civilizací železného věku.

Další informace: 14. ulice, 149. (6. západopruský) pěší.