First French Empire

První francouzské císařství První francouzské císařství, známé také jako Napoleonské císařství nebo prostě Francie, byl státní útvar existující v letech 1804–1814 a krátce v roce 1815. Bylo ustanoveno na základě „Ústavy roku XII“ poté, co se generál Napoleon Bonaparte prohlásil císařem Francouzů s požehnáním papeže Pia VII. Císařství vedlo sérii expanzivních válek proti koalicím Rakouska, Ruska, Pruska, Británie a jejich spojenců. V roce 1814 zaniklo po dobytí Paříže spojeneckými vojsky, ale v červnu 1815 bylo nakrátko obnoveno během Napoleonových „Sta dní“. Definitivní tečku za ambicemi císařství udělala bitva u Waterloo, po níž následovala restaurace Bourbonů. Historie Pozadí a vzestup V roce 1792 bylo francouzské království svrženo První francouzskou republikou pod vedením Maximiliena de Robespierre. Revoluční režim si však rychle vytvořil nepřátele mezi spojenci popraveného krále Ludvíka XVI. Jelikož jeho manželka Marie Antoinetta pocházela z habsbursko-lotrinské dynastie, Francie preventivně vyhlásila válku Rakousku a jeho spojencům. V těchto konfliktech zazářil mladý korsický důstojník dělostřelectva Napoleon Bonaparte. Po návratu z egyptského tažení v roce 1799 provedl státní převrat a stal se „prvním konzulem“ s diktátorskými pravomocemi. Éra Napoleonova triumfu Roku 1805 čelil Napoleon Třetí koalici. Svůj vojenský génius potvrdil v bitvě u Slavkova („bitva tří císařů“), kde rozdrtil rakouská a ruská vojska. Císařství se v té době začalo vnitřně proměňovat – na rozdíl od starého království projevovalo náboženskou toleranci vůči židům i protestantům. Francouzská armáda (Grande Armée), posílená odvody a vedená brilantními maršály, se zdála být neporazitelnou silou na souši, ačkoliv na moři dominovalo britské královské námořnictvo. V následujících letech Napoleon srazil na kolena Prusko (bitvy u Jeny a Auerstedtu) a po bitvě u Friedlandu (1807) donutil své nepřátele k míru. Rozhodl se také pro ambiciózní invazi do Španělska, která se však změnila v dlouhotrvající partyzánskou válku, v níž Francouzi postupně ztráceli dech. Pád a vyhnanství Osudným se Napoleonovi stalo tažení do Ruska v roce 1812. Ruská taktika „spálené země“, mrazivá zima a neustálé útoky kozáků zdecimovaly francouzskou armádu natolik, že z milionové síly se jich vrátilo sotva 150 000. V roce 1813 byl Napoleon poražen v rozhodující bitvě u Lipska („bitva národů“). I když v roce 1814 mistrně bránil samotnou Francii, spojenci nakonec obsadili Paříž. Po krátkém návratu v roce 1815 a konečné porážce u Waterloo byl Napoleon vyhoštěn na ostrov Svatá Helena, kde v roce 1821 (v textu chybně uvedeno 1824) zemřel. Dodatečný historický kontext Napoleonský zákoník (Code Civil) Jedním z nejtrvalejších odkazů Prvního císařství nebyla vítězství na bitevním poli, ale civilní zákoník z roku 1804. Code civil položil základy moderního práva v mnoha evropských zemích. Uzákonil rovnost před zákonem, svobodu vyznání a oddělení církve od státu. Napoleon sám na sklonku života prohlásil, že jeho zákoník bude žít věčně, zatímco jeho bitvy budou zapomenuty. Tento systém nahradil chaos feudálních privilegií jasným právním řádem, což umožnilo rozvoj měšťanské společnosti a kapitalismu. Reorganizace Evropy a vznik nacionalismu Napoleonova tažení překreslila mapu Evropy. Zánik Svaté říše římské národa německého a vytvoření Rýnského spolku pod francouzským vlivem byly klíčovými momenty, které nechtěně podnítily německý nacionalismus. Podobně i v Itálii a dalších částech Evropy francouzská okupace vyvolala reakci v podobě touhy po národním sebeurčení. Napoleonovy ideály sice přinášely modernizaci, ale jeho tvrdá ruka a kontinentální blokáda (zákaz obchodu s Británií) vedly k hospodářským potížím, které obyvatelstvo postupně obracely proti němu. Umění a kultura: Styl Empír V období Prvního císařství dominoval v architektuře a umění sloh zvaný empír (z francouzského empire – císařství). Tento styl se inspiroval antikou, především císařským Římem a Egyptem, což mělo podtrhnout velikost a stabilitu Napoleonovy vlády. Typickými ukázkami jsou monumentální stavby jako Vítězný oblouk v Paříži nebo bohatě zdobené interiéry s motivy orlů, vavřínových věnců a včel (osobní symbol Napoleona). Empír se stal prvním skutečně mezinárodním stylem 19. století, který ovlivnil módu i nábytek od Lisabonu po Petrohrad. Odkaz Grande Armée a vojenská věda Organizace francouzské armády do sborů, které byly schopny operovat samostatně a přitom se bleskově spojit k rozhodujícímu úderu, změnila způsob vedení války na dalších sto let. Napoleon zavedl systém povyšování na základě zásluh, nikoliv původu („každý voják nosí v torně maršálskou hůl“). Jeho dělostřelecká taktika a důraz na rychlost přesunů jsou dodnes studovány na vojenských akademiích po celém světě jako základ moderní mobilní války. Galerie Císař Napoleon Francouzští fuziléři Francouzská vojska v bitvě u Rotterdamu Oddíly Národní gardy První francouzské císařství 1804–1814; 1815 Předchůdce: Francouzský konzulát Nástupce: Restaurace Bourbonů Exportovat do Tabulek

Další informace: Rok 2018, 11. gardová výsadková brigáda.