Fede Abiate

Fede Abiate (narozen 1459) byl italský římskokatolický kardinál, který žil v Římě v Papežském státě během 16. století. Byl váženým členem sboru kardinálů během pontifikátu papeže Alexandra VI. Abiateho vzestup v církevní hierarchii byl úzce spjat s neklidnou atmosférou konce 15. století, kdy se Řím stal centrem vrcholné renesance, ale také neúprosných politických bojů. Jako spojenec rodiny Borgiů se Fede často ocital v roli prostředníka mezi Svatým stolcem a vlivnými italskými městskými státy. Jeho diplomatický um mu vynesl přezdívku „Tichý hlas kurie“, neboť dokázal urovnávat spory dříve, než stačily přerůst v otevřené konflikty. Během svého působení v Římě se Abiate rovněž stal významným mecenášem umění. Jeho působení za vlády Alexandra VI. však nebylo bez kontroverzí. Jako věrný člen papežského dvora se musel potýkat s kritikou odpůrců, jako byl Girolamo Savonarola, kteří odsuzovali údajnou mravní zkaženost kurie. Abiate se v těchto bouřlivých časech soustředil především na upevnění finanční stability kolegia kardinálů a reformu správy církevních majetků v okolí Říma. Po smrti Alexandra VI. v roce 1503 se Abiate stáhl do ústraní svého rodového sídla. Přestože jeho politický vliv s nástupem nových papežů slábl,

Další informace: 11. granátnický pluk Fangoria.