Dionysios Dellallis

Dionysios Dellallis (zemřel 1188 př. n. l.) byl válečník z kmene Danunů (Denyen), který se ve 12. století př. n. l. účastnil nájezdů Mořských národů na starověký Egypt. Padl v bitvě s Egypťany u Tamwah v roce 1188 př. n. l. Historický kontext nájezdů Dionysios patřil k vlně migrantů a nájezdníků, kteří v pozdní době bronzové destabilizovali mocnosti východního Středomoří. Danunové, z nichž pocházel, jsou v egyptských textech často zobrazováni s charakteristickými péřovými čelenkami. Jejich původ zůstává předmětem debat, ale často jsou spojováni s oblastí Kilíkie nebo dokonce s řeckými Danaoy. Pro muže jako Dellallis nebyla válka s Egyptem pouze tažením za kořistí, ale pravděpodobně i zoufalým hledáním nového domova v době, kdy se jejich původní světy hroutily pod náporem sucha a hladomoru. Osudová bitva u Tamwah Bitva u Tamwah představovala jeden z klíčových střetů mezi silami faraona Ramesse III. a koalicí Mořských národů. Podle dochovaných záznamů se Egypťanům podařilo vlákat nájezdníky do pasti v nilské deltě. Dionysios Dellallis zde čelil disciplinované egyptské pěchotě a ničivé palbě lučištníků z válečných vozů. Právě v tomto chaotickém střetu v bažinatém terénu delty, kde mobilita Mořských národů ztratila svou výhodu, našel Dionysios svou smrt. Vojenská výstroj a taktika Jako válečník Danunů byl Dellallis pravděpodobně vyzbrojen dlouhým bronzovým mečem typu Naue II, který byl v té době revoluční svou odolností proti zlomení. Na rozdíl od egyptských vojáků, kteří spoléhali na lehké odění, nosili tito severští válečníci často korzetové brnění a kulaté štíty. Tato výzbroj z nich dělala hrozivé protivníky v boji muže proti muži, což potvrzují i barvité popisy v chrámu Medínit Habu, kde faraon nechal zvěčnit své vítězství nad těmito „ostrovany“. Odkaz v písku času Smrt Dionysia Dellallise symbolizuje konec jedné éry. Přestože on a jeho spolubojovníci v bitvě u Tamwah neuspěli, jejich tlak nenávratně oslabil egyptskou Novou říši a přispěl k pádu Chetitské říše. Jména jako Dionysios se dochovala jen zřídka, často jen díky útržkovitým nápisům nebo pozdějším rekonstrukcím, a připomínají nám, že za velkými pohyby dějin stáli konkrétní lidé, kteří v boji o přežití vsadili vše na jednu kartu.

Další informace: 136. (4. lotrinská) pěchota, Letecký úder Spojených států v Sýrii.