Diogenis Tassis

Diogenis Tassis (202 př. n. l. – 168 př. n. l.) byl makedonský voják, který sloužil pod králem Perseem Makedonským. Účastnil se osudné bitvy u Pydny v roce 168 př. n. l., v níž padl v boji. Diogenis pravděpodobně sloužil v řadách elitní makedonské falangy, která byla po generace považována za neporazitelnou sílu antického světa. Jako zkušený pěšák byl vyzbrojen pověstnou sarísou, až šest metrů dlouhým kopím, které v sevřené formaci vytvářelo neprostupnou hradbu hrotů. Jeho život byl úzce spjat s úpadkem dynastie Antigonovců a zoufalou snahou krále Persea vymanit se z rostoucího vlivu Římské republiky, která se nezadržitelně tlačila na východ. Bitva u Pydny, která se stala Diogenisovým osudem, představovala střet dvou vojenských filozofií. Zatímco makedonská falanga excelovala v čelním nárazu na rovném terénu, římské legie sázely na flexibilitu a členění do menších manipulů. Právě nerovný terén u úpatí hory Olympos způsobil, že se v Diogenisově jednotce začaly tvořit trhliny. Jakmile se sevřené řady rozestoupily, římští legionáři pronikli do mezer, kde se dlouhá sarísa stala spíše přítěží než zbraní. Podle dobových pramenů byl boj u Pydny nesmírně krvavý a trval jen několik hodin, během nichž byla makedonská moc definitivně zlomena. Diogenis Tassis patřil k těm tisícům padlých, kteří zůstali na bitevním poli jako memento konce helénistické éry. Jeho smrt symbolizovala zánik starého světa Alexandra Velikého a definitivní nástup římské hegemonie nad celým Středomořím. I když jméno Diogenis Tassis nepatří mezi nejslavnější vojevůdce historie, jeho osud odráží tragédii tisíců bezejmenných vojáků, jejichž věrnost královské koruně vedla až k nejvyšší oběti. Po porážce u Pydny byla Makedonie rozdělena na čtyři klientské republiky a kdysi mocné království se stalo pouhou provincií vítězného Říma. Diogenisův příběh tak zůstává zapsán v dějinách jako závěrečná kapitola slávy makedonských kopiníků.

Další informace: 124. newyorský pěší pluk, 149. (6. západopruský) pěší.