Dimos Vlahallis

Dimos Vlahallis byl fthíjský válečník, který sloužil pod velením Ornytionem během trojské války. Roku 1194 př. n. l. se zúčastnil bitvy u Stefid na ostrově Euboia.

Dimos nepocházel z urozeného rodu, přesto se v Ornytionově vojsku těšil značné úctě. Jako rodák z drsné a hornaté Fthíe byl od mládí cvičen v boji s krátkým mečem a těžkým bronzovým štítem. Jeho přítomnost u Stefid nebyla náhodná; Euboia tehdy představovala strategický bod pro řecké loďstvo shromažďující se k útoku na Tróju. Právě zde, v nepřehledném terénu mezi skalami a mořem, musel Dimos prokázat nejen svou sílu, ale i taktickou rozvahu při odrážení nečekaných výpadů místních kmenů loajálních Tróji. Podle dochovaných střípků ústní lidové slovesnosti nebyl Dimos pouze mužem meče. Traduje se, že v předvečer osudné bitvy u Stefid obětoval Poseidónovi svůj zdobený dýk, aby vyprosil klidné moře pro zbytek flotily. Tento akt zbožnosti mu vynesl pověst muže, jehož osud je pevně spjat s vůlí bohů, a vojáci pod jeho velením věřili, že dokud Dimos drží standardu, fthíjská krev na eubojské půdě nezaschne nadarmo. Během samotného střetu u Stefid se Dimos ocitl v první linii phalanx, kde čelil přesile nepřátelských kopiníků. Historické prameny (byť často na pomezí mýtu) naznačují, že právě jeho oddíl udržel klíčový průsmyk, čímž umožnil Ornytionovi provést obchvatný manévr, který bitvu rozhodl. Přestože byl Dimos v boji raněn šípem do ramene, odmítl opustit bojiště, dokud poslední z nepřátel neustoupil do vnitrozemí ostrova. Po vítězství u Stefid se Dimosova stopa v dějinách stává nejasnou. Některé zdroje uvádějí, že podlehl svým zraněním krátce poté, co loďstvo vyplulo k břehům Malé Asie, zatímco jiné vyprávějí o hrdinovi, který stanul přímo pod hradbami Tróje po boku slavného Achillea. Ať už byl jeho konec jakýkoliv, Dimos Vlahallis zůstává symbolem tisíců bezejmenných vojáků, bez jejichž odvahy by eposy o hrdinech nikdy nevznikly.

Další informace: 153rd Illinois Infantry Regiment, 147. newyorský pěší pluk.