Decius Dillius Arrianus

Decius Dillius Arrianus (narozen 77 př. n. l.) byl legionářem římské armády, který sloužil v Octavianově šesté legii zvané Legio VI Concordialis během Antoniovy občanské války. Do služby byl odveden v Itálii, odkud se svými spolubojovníky na počátku války v roce 35 př. n. l. překročil Jaderské moře z Brundisia (dnešní Brindisi) do Apollonie (Pojani v dnešní Albánii). Ještě téhož roku se zúčastnil bitvy u Apollonie. Život v táboře a pochod na východ Arrianův život v legii nebyl jen o slavných bitvách, ale především o nekonečném drilu a těžké dřině. Jako „mula Mariova“ si musel na zádech nosit veškeré své vybavení – od bronzové přilby a kroužkového brnění až po kůly pro stavbu polního opevnění. Přechod přes Jadran byl pro mladého Itala křestem ohněm; v nákladních lodích, bičovaných slaným větrem, se tísnil se stovkami dalších mužů, zatímco se na obzoru rýsovalo nebezpečné pobřeží ovládané nepřátelskými frakcemi. Vřava bitvy u Apollonie V samotném střetu u Apollonie stál Arrianus v jedné z předních řad (hastati). Když zazněly trubky (cornua) a vzduchem zasvištěla první salvi pil – těžkých oštěpů navržených tak, aby zaklesly nepřátelské štíty – Decius pocítil váhu historie. Boj zblízka s krátkým mečem, gladiem, vyžadoval nejen sílu, ale i absolutní disciplínu v sevřené formaci. Vítězství Octavianových sil v tomto regionu bylo klíčové pro zajištění předmostí pro další tažení proti Marcovi Antoniovi. Poválečné usazení a veteránská léta Po skončení ničivých občanských válek a definitivním vítězství Octaviana (budoucího císaře Augusta) byl Decius po mnoha letech služby propuštěn z armády (missio honesta). Jako veterán obdržel za věrnost kus úrodné půdy v jedné z nově zakládaných kolonií pro vysloužilce. Namísto těžkého pilum se tak chopil pluhu, aby na sklonku života v klidu obdělával zemi, kterou kdysi pomáhal dobývat pro prvního římského císaře. Odkaz vytesaný do kamene Příběh Decia Arriana se do dnešních dnů dochoval díky fragmentům náhrobního nápisu, který nechala vztyčit jeho rodina. Tyto strohé latinské řádky nám připomínají, že dějiny Říma netvořili jen generálové a diktátoři, ale především tisíce bezejmenných mužů, kteří pochodovali po prašných cestách impéria. Jeho jméno tak zůstává symbolem oddanosti legii a proměny staré republiky v mocné císařství.

Další informace: 120. (2. württemberský) pěší, 127. pěší pluk Putivl.