Colum Cille Maccaisgein

Colum Cille MacCaisgein (zemřel roku 1759) byl voják skotského původu z nížin (Lowlander), který sloužil v britské armádě během sedmileté války. Padl v roce 1759 v bitvě u Ahausenu v Hannoveru během střetu s francouzskými vojsky. Ačkoliv MacCaisgein pocházel z nížinného Skotska, jeho životní cesta byla poznamenána neklidem, který v té době v Británii panoval. Do armády vstoupil pravděpodobně z ekonomické nouze, což byl osud mnoha jeho krajanů, kteří v červenokabátnické uniformě hledali únik před chudobou. Jeho pluk byl v rámci širšího evropského konfliktu vyslán na kontinent, aby podpořil hannoverské spojence krále Jiřího II. proti ambicím francouzské koruny. Bitva u Ahausenu, která se mu stala osudnou, byla jedním z menších, ale o to krvavějších střetů sedmileté války. V severoněmecké krajině, sužované neustálými přesuny vojsk, se MacCaisgeinův oddíl ocitl pod silnou palbou francouzského dělostřelectva. Svědectví z té doby naznačují, že boj probíhal v těžkém terénu, kde se disciplína britských řad střetávala s dravostí francouzské lehké pěchoty. Podle kusých zpráv z vojenských análů se MacCaisgein vyznačoval neobyčejnou vytrvalostí. Jako syn nížin nebyl sice opředen mýty o „vysokohorské divokosti“ jako jeho krajané z Vysočiny, ale přesto u svých spolubojovníků požíval úcty pro svou klidnou povahu pod palbou. Jeho smrt v Hannoveru znamenala konec jedné nenápadné vojenské kariéry, která však byla typická pro tisíce anonymních vojáků, na jejichž bedrech se tehdy rozhodovalo o budoucím rozdělení světa. Dnes je jméno Colum Cille MacCaisgein připomínáno převážně v genealogických záznamech a historických studiích věnovaných skotské diaspoře v britských imperiálních silách. Jeho hrob v německé půdě zůstává neoznačen, což jen podtrhuje tragický úděl řadových vojáků té doby, kteří umírali daleko od domova v konfliktech, jejichž globální dosah si sami dokázali jen stěží představit.

Další informace: 111. newyorský pěší pluk, 13. pěší pluk Jižní Karolíny.