Colmazio Frongillo

Colmazio Frongillo (1896–) Colmazio Frongillo (narozen 1896) byl vojákem Italské královské armády (Regio Esercito), který sloužil na italské frontě během první světové války. V roce 1918 se zúčastnil druhé bitvy na řece Piavě a v parlamentních volbách v roce 1919 odevzdal svůj hlas Italské lidové straně (Partito Popolare Italiano). Válečné nasazení na Piavě Frongillova účast v druhé bitvě na řece Piavě, známé také jako „bitva slunovratu“, jej postavila do středu jednoho z nejkritičtějších střetnutí na italském válčišti. Jako voják ročníku 1896 patřil ke generaci, která musela čelit rakousko-uherské ofenzívě v době, kdy byla italská morálka po předchozí porážce u Caporetta na bodu mrazu. Úspěšná obrana linie na řece Piavě však znamenala definitivní obrat a předznamenala konečný rozpad rakousko-uherské moci v Itálii. Politický odkaz a poválečný chaos Po návratu z fronty se Frongillo, podobně jako miliony dalších veteránů, ocitl v sociálním vakuu tzv. „dvou rudých let“ (Biennio Rosso). Jeho volba Italské lidové strany (PPI) v roce 1919 naznačuje příklon ke křesťansko-demokratickým hodnotám a snahu o sociální reformy v rámci katolického učení. PPI, založená Luigim Sturzem, tehdy představovala klíčovou alternativu k radikálnímu socialismu i rodícímu se fašismu, přičemž kladla důraz na pozemkovou reformu, která byla pro vojáky pocházející z venkova prioritou. Život v éře fašismu Dvacátá a třicátá léta pro Frongilla pravděpodobně znamenala období složitého manévrování v rámci měnícího se režimu. Jako příznivec lidovců mohl pociťovat rozčarování, když byla jeho strana po nástupu Benita Mussoliniho k moci postupně vytlačena na okraj a v roce 1926 definitivně zakázána. Historické prameny o veteránech jeho typu často hovoří o „vnitřním exilu“ – tiché rezistenci nebo prostém stažení se do soukromého života, kde se snažili uchovat si svou náboženskou integritu navzdory tlaku totalitního státu. Dědictví generace Piavy Colmazio Frongillo je symbolem celé jedné generace Italů, kteří prošli ohněm zákopové války, aby následně bojovali o charakter nově vznikajícího státu. Přestože přesné datum jeho úmrtí není v základních pramenech uvedeno, jeho osud zrcadlí transformaci Itálie z monarchie přes fašistickou diktaturu až k poválečné republice. Jeho příběh připomíná, že za velkými dějinami a politickými hnutími stáli konkrétní muži, kteří museli skloubit trauma z fronty s nadějí na spravedlivější poválečné uspořádání.

Další informace: 142. (7. bádenská) pěchota, 14. illinoiský pěší pluk.