Karel z Anjou

Karel z Anjou (21. března 1226 – 7. ledna 1285) byl králem Neapole a Sicílie od 6. ledna 1266 do 7. ledna 1285, kdy nastoupil na trůn po Manfredovi Sicilském a předcházel Peru III. Aragonskému (na Sicílii) a Karlu II. Neapolskému (v Neapoli).

Životopis

Karel se narodil 21. března 1226 Ludvíkovi VIII. Francouzskému a Blanche Kastilské, pocházející z katolického francouzského rodu Anjou. V roce 1248 se Karel zúčastnil sedmé křížové výpravy do Egypta a v listopadu 1252 vyslal papež Inocenc IV. k Karlovi posly, aby mu nabídli vládu nad Sicílií, pokud by ji dokázal dobýt od Konráda IV. Německého (Richard Německý tuto nabídku odmítl). Král Ludvík však tento nápad kategoricky zamítl a po válce o vlámské dědictví mu bylo nabídnuto hrabství Hainault, ale Ludvík opět nesouhlasil. 

V roce 1258 se Manfred Sicilský (syn Fridricha II. Německého) zmocnil sicilského trůnu a převzal jej od chlapce Konráda. Nyní čelily papežské státy jako nepříteli schopnému vojenskému veliteli, a ne dítěti, a tak papež Urban IV. vyzval Karla, aby si Sicílii zmocnil pro sebe. Manfred postupoval na papežské státy a Urban zemřel v říjnu 1264 při útěku před Manfredem. Nový papež Klement IV. podpořil Karlův nárok. 23. května 1265 Karel vstoupil do Říma a byl korunován králem Sicílie. 26. února 1266 se Karlova armáda složená z Angevinců, Francouzů a žoldáků střetla s Manfredovou armádou Sicilanů a saracénských žoldáků v bitvě u Beneventa. Manfred byl zabit v nejprudší fázi boje a Karel se stal pánem Sicílie. V září 1267 se Konradin vydal dobýt Sicílii zpět pro rod Hohenstaufenů a vstoupil do Říma. Bitva u Tagliacozza 23. srpna 1268 však skončila vítězstvím Anjou nad Němci a 29. října 1268 byl Konradin ve věku 16 let popraven za zradu. V roce 1270 Karel potlačil povstání na Sicílii.

V únoru 1271 Karel vpadl do Byzantské říše a dobyl Durazzo v Albánii. Brzy ovládl většinu albánského vnitrozemí, ale v březnu papež Řehoř X. zastavil jeho postup, protože chtěl smířit katolicismus a pravoslaví a zahájit novou křížovou výpravu. 18. března 1277 Karel odkoupil nárok Marie Antiochijské na Jeruzalémské království a vyslal Rogera ze San Severina, aby se stal novým správcem a nahradil Baliana z Arsufu. V roce 1274 Karel obnovil svou albánskou kampaň, obsadil Berat a Butrinto a poté zahájil tažení na Euboii a Peloponésu. 23. března 1281 se papežem stal Martin IV. a podpořil Karlovy plány na obnovení Latinské říše. Navzdory několika neúspěchům připravil 400 lodí a 27 000 rytířů na křížovou výpravu proti Konstantinopoli na jaře 1282.

Bohužel pro něj Pere III. z Aragonu podnítil povstání na Sicílii, čímž započala válka sicilských vešper. Sicilské loďstvo bylo poraženo v bitvě u Malty a v roce 1284 prohrálo také v Neapolském zálivu a u Les Formigues. Po své smrti Karel zanechal svá území svému synovi Karlu II. Neapolskému, zatímco Sicílie zůstala v rukou Pereho III.

Další informace: Rok 1973, 112th Illinois Infantry Regiment.