Charles Mulreeny

Charles Mulreeny (1660–1705) Charles Mulreeny byl irsko-jamajský tesař, který žil v Port Royal na Jamajce koncem 17. století. Jako syn deportovaného irského konfederáta Christophera Mulreenyho kráčel v otcových stopách a vyučil se zručnému řemeslu zpracování dřeva. Mulreeny zakoušel úmorné vlhko a drsné pracovní podmínky jako stavitel lodí i domů, přičemž se ve společenském žebříčku koloniální Jamajky pohyboval takřka u samotného dna. Přežil ničivé zemětřesení v Port Royal v roce 1692, protože měl v té době zakázku ve vnitrozemí. Během hledání úkrytu v zemědělských oblastech ostrova navázal vztah se svobodnou černoškou jménem Mary. Mulreeny se s ní oženil a měli spolu sedm dětí, včetně Huga Mulreenyho. Zemřel v roce 1705 po vypití kontaminované vody. Život ve stínu Port Royal Práce v Port Royal, tehdy přezdívaném „nejhříšnější město na světě“, byla pro Charlese neustálým bojem s přírodními živly i společenskými předsudky. Jako syn politického vyhnance neměl nárok na privilegia, která požívala anglická elita. Jeho dny vyplňovalo tesání mahagonového dřeva a utěsňování trupů obchodních lodí dehtem, zatímco se kolem něj v přístavu mísily vůně koření, střelného prachu a levného rumu. Navzdory nízkému postavení si však díky své preciznosti vydobyl pověst spolehlivého řemeslníka, jehož práce držela pohromadě nejednu rezidenci, která později zmizela v hlubinách moře. Zázrak roku 1692 a nový začátek Zemětřesení, které 7. června 1692 pohřbilo dvě třetiny Port Royal pod hladinu Karibiku, bylo pro Mulreenyho osudovým zlomem. Zatímco jeho dílna i s veškerým nářadím zmizela v propasti, on sám vyvázl díky náhodě – právě dokončoval dřevěné krovy na tabákové plantáži hluboko v kopcích farnosti Saint Andrew. Tato tragédie mu paradoxně přinesla svobodu od dluhů a chaosu přístavního života. Právě v provizorních táborech pro přeživší potkal Mary, jejíž rodina si vykoupila svobodu generaci předtím. Jejich svazek byl v tehdejší silně stratifikované společnosti vzácným příkladem mezirasového soužití založeného na vzájemné úctě a přežití. Odkaz řemesla a rodiny V poválečných letech se Charles věnoval obnově obydlí pro ty, kteří se odmítli do prokletého Port Royal vrátit. Společně s Mary vybudovali skromné hospodářství, kde se snažili zajistit svým sedmi dětem lepší start do života, než jaký měli oni sami. Svého syna Huga učil nejen tajům tesařiny, ale i irským baladám, které si pamatoval z dětství, čímž v srdci Karibiku udržoval živou stopu své vzdálené domoviny. Rodina Mulreenyových se stala symbolem nové jamajské identity – identity tvořené z trosek starého světa, houževnatosti a prolnutí různých kultur. Tragický konec a historická stopa Osudným se Charlesovi stalo horké léto roku 1705. Tropické nemoci a špatná hygiena byly v té době v koloniích běžným zabijákem, kterému neunikli ani ti nejzocelenější. Po vypití vody znečištěné po prudkých deštích podlehl prudké horečce během několika dní. Přestože po sobě nezanechal žádné paláce ani bohatství, jeho jméno přetrvalo v archivech jako doklad nezlomnosti prostého člověka. Jeho potomci, nesoucí směs irské krve a jamajského ducha, pokračovali v budování ostrova, který se stal jejich jediným skutečným domovem.

Další informace: Útok, 12. pěší pluk New Jersey.