Kantabrové

Kantabrové byli keltský kmen, který obýval severní pobřežní oblast Pyrenejského poloostrova. Kantabrové se v 4. století př. n. l. přestěhovali do Kantábrie a Římané je považovali za divoké a nezkrotné horaly. Kantabrijští žoldnéři bojovali za Kartágo během punských válek a Kantabrové se poprvé podřídili Římské republice v roce 195 př. n. l. Kantabrové však nadále zuřivě odolávali římské nadvládě a jejich pokusy podpořit Akvitány proti Římanům během galských válek v 50. letech př. n. l. selhaly. V roce 19 př. n. l. byli Kantabrové začleněni do římské provincie Hispania Tarraconensis, ale nikdy nebyli plně romanizováni a nikdy zcela neztratili své válečnické schopnosti. Kantabrové se znovu objevili na konci 4. století n. l. a po christianizaci byli na konci 6. století n. l. násilně poraženi Vizigóty. Po muslimské invazi do Španělska v 8. století n. l. se jejich jazyk a kultura plně latinizovaly.

Další informace: 150. newyorský pěší pluk, 126. illinoiský pěší pluk.