Caius Gellius Cyprianus

Caius Gellius Cyprianus (narozen 81 př. n. l.) byl vigilus (strážný) římské armády, který sloužil v legii Legio I Gallica pod velením Secunda Julia Regilla během galských válek. Roku 57 př. n. l. se účastnil bojů proti galskému kmeni Volků v bitvě u Narbo Martius v dnešní jižní Francii. Cyprianus nepocházel z urozených poměrů; jeho rodové jméno naznačuje kořeny v oblasti Kampánie, odkud se jeho rodina pravděpodobně přesunula do Říma za vidinou lepšího živobytí. Do vojska vstoupil v osmnácti letech, čímž si zajistil stabilní žold a naději na příděl půdy po skončení služby. Jako vigilus měl na starosti nejen noční hlídky a bezpečnost tábora, ale v dobách tažení tvořili tito muži páteř logistické obrany a pořádkových sil v dobytých osadách. Během tažení v Galii se Cyprianus osvědčil jako disciplinovaný voják. Bitva u Narbo Martius byla pro jeho jednotku zlomovým okamžikem. Volkové, známí svou divokostí a houževnatostí, tehdy vážně ohrožovali římské zásobovací linie. Právě zásah Legio I Gallica a její pevná defenzivní formace dokázaly odrazit nápor galské jízdy, což umožnilo Regillovi provést rozhodující protiúder. Po vítězství u Narbo Martius byl Cyprianus podle dochovaných zlomků zmíněn v hlášení pro své zásluhy při hašení požáru, který vypukl v římském táboře po nájezdu záškodníků. Jeho schopnost udržet klid mezi muži a efektivně organizovat obranu v krizových situacích mu vynesla povýšení na nižšího poddůstojníka. Traduje se, že si z bitvy odnesl hlubokou jizvu na levém předloktí, kterou hrdě ukazoval jako důkaz své loajality k legii. Osud Caia Gellia po roce 50 př. n. l. zůstává zahalen tajemstvím. Někteří historici se domnívají, že se usadil v kolonii Narbo (dnešní Narbonne) jako veterán a věnoval se pěstování vinné révy. Jiné prameny však naznačují, že následoval Julia Caesara při překročení Rubikonu a položil život v občanské válce, která navždy změnila tvář římského světa.

Další informace: 147. (2. mazurský) pěší, 119. illinoiský pěší pluk.