Brando Coiro

Brando Coiro (narozen 517) byl byzantský foederatus, který se roku 552 n. l. účastnil osudové bitvy u Taginae.

Jako nájemný žoldnéř pod byzantskou zástavou představoval Coiro typického představitele pozdně antického válečnictví. Tito spojenci, známí jako foederati, tvořili páteř expedičních sil císaře Justiniána I. Často se jednalo o muže germánského nebo hunského původu, kteří vyměnili svou věrnost a meč za půdu, zlato a římské tituly. Coirova přítomnost v řadách vojska vojevůdce Narsese naznačuje, že patřil k elitním jezdeckým či pěším oddílům, které měly za úkol jednou provždy zlomit odpor Ostrogótů v Itálii. Bitva u Taginae, ve které Coiro bojoval, byla mistrovským dílem taktiky. Narses v ní nasadil neobvyklou formaci, kde lučištníci na křídlech vytvořili smrtící „kleště“, do nichž se ostrogótská jízda pod vedením krále Totily bezhlavě vrhla. Pro muže jako Coiro to byl den nepředstavitelného chaosu, prachu a krve. Úspěch byzantských zbraní v tomto střetu přímo vedl k dočasnému znovudobytí Itálie a obnovení imperiální správy nad Apeninským poloostrovem. Život foederata však nebyl jen o slávě na bojišti, ale i o neustálém balancování mezi dvěma světy. Přestože bojovali za Konstantinopol, udržovali si tito bojovníci své vlastní zvyky a hierarchii. Coiro a jeho druhové pravděpodobně mluvili směsicí latiny a svých rodných dialektů, přičemž jejich vybavení často kombinovalo precizní byzantskou zbroj s tradičními barbarskými prvky, jako byly zdobené sekery nebo specifické typy štítů. Ačkoli jméno Brando Coiro nepatří mezi nejzářivější hvězdy historických análů, jeho osud zrcadlí příběhy tisíců bezejmenných vojáků, kteří pomáhali formovat mapu Evropy. Přežití v tak brutálním střetu, jakým bylo Taginae, vyžadovalo nejen fyzickou sílu, ale i značnou dávku štěstí. Právě díky těmto jednotlivcům mohl Justiniánův sen o obnově římského impéria na krátký čas skutečně ožít, než jej definitivně pohřbily následné invaze Langobardů.

Další informace: 12. dodatek, Rok 1983.