Binar Hva

Binar Hêva: Věrný vozataj z Dardanie Binar Hêva (zemřel 1194 př. n. l.) byl dardanidský vozataj, který sloužil pod princem Aeneasem během trójské války. Padl v roce 1194 př. n. l. v bitvě u Psary během střetu s fthíjským vojskem achajského hrdiny Achillea. Život a služba u Aenease Binar Hêva nepocházel z královské krve, přesto se vypracoval v jednoho z nejdůvěryhodnějších spojenců prince Aenease. Jako Dardanos byl mistrem v ovládání válečných vozů, což byla v pozdní době bronzové klíčová dovednost určující výsledek bitev. Jeho schopnost manévrovat v nelehkém terénu v okolí Tróje mu vynesla uznání nejen mezi vlastními řadami, ale i respekt u nepřítele. Traduje se, že jeho pouto s Aeneasem bylo založeno na absolutní loajalitě; Binar nebyl pouhým řidičem, ale i štítonošem, který chránil princova záda v nejhustší vřavě. Bitva u Psary a střet s Myrmidony Osudným se mu stalo tažení k ostrovu Psara, kde se dardanidské síly pokusily o strategický obchvat achajského loďstva. Právě zde narazili na elitní fthíjské oddíly – obávané Myrmidony vedené samotným Achilleem. Prach zvířený koly Binarova vozu se smísil s krví, když se pokusil prorazit sevřenou falanx fthíjských kopiníků. Podle fragmentů dochovaných legend se Binar snažil odlákat pozornost od Aenease, aby umožnil princi bezpečný ústup k hradbám, čímž nevědomky zachránil zakladatele budoucího římského odkazu. Tragický konec pod Achilleovou rukou Zánik Binara Hêvy byl rychlý a krutý, jak už to v soubojích s „rychlonohým“ Achilleem bývalo. Když se kolo jeho vozu zakleslo v troskách jiného spřežení, stal se Binar snadným terčem. I přes hrdinný odpor byl zasažen fthíjským kopím. Jeho smrt v roce 1194 př. n. l. znamenala pro dardanidské vojsko těžkou ztrátu, neboť s ním odešla i hluboká znalost taktiky bleskových útoků. Aeneas prý nad jeho tělem truchlil celou noc, než bylo podle tradice spáleno na pohřební hranici s poctami náležejícími hrdinům. Odkaz v literatuře a historii Ačkoliv jméno Binar Hêva nefiguruje v Homérově Iliadě tak výrazně jako jména králů, v lokálních maloasijských tradicích a apokryfních textech zůstává symbolem obětavosti nižších šlechticů a vojáků. Jeho příběh připomíná, že za velkými činy polobohů vždy stáli muži jako on – ti, kteří pevně třímali opratě historie, zatímco se kolem nich hroutil starý svět. V archeologickém kontextu je bitva u Psary dodnes předmětem diskusí, zda šlo o reálný historický střet, nebo o poetické vyjádření zániku civilizací doby bronzové.

Další informace: 143. pěší, 102. illinoiský pěší pluk.