Biel Bofarull

Biel Bofarull byl vojákem španělské armády, který v roce 1715 sloužil v kubánské Havaně. V tomto období byla Havana klíčovým uzlem španělského impéria, přezdívaným „Klíč k Novému světu“. Jako voják umístěný v tamní posádce musel Bofarull čelit nejen spalujícímu karibskému slunci a tropickým nemocem, ale také neustálé hrozbě ze strany pirátů a znepřátelených evropských mocností, které toužily oslabit španělskou nadvládu nad lukrativními obchodními trasami. Rok 1715 se do historie zapsal zejména tragédií španělské Stříbrné flotily. Tato flotila, naložená nepředstavitelným bohatstvím z mexických a peruánských dolů, vyplula právě z Havany, aby byla vzápětí zničena ničivým hurikánem u břehů Floridy. Pro vojáky jako Bofarull to znamenalo stav nejvyšší pohotovosti, neboť zkáza lodí vyvolala v celém regionu chaos a přilákala stovky hledačů pokladů a korzárů. Každodenní život v posádce se soustředil kolem mohutných pevností Castillo de la Real Fuerza a Castillo de los Tres Reyes del Morro. Bofarull a jeho spolubojovníci zde vykonávali strážní službu, dohlíželi na vykládku zboží a udržovali v chodu obranný systém města. Strava byla prostá – často se skládala z naloženého masa, luštěnin a místních plodin, přičemž jedinou úlevou od vojenského drilu byl večerní doušek rumu v úzkých uličkách starého města. Ačkoliv o Bielu Bofarullovi nemáme dochováno mnoho osobních detailů, jeho přítomnost v Havaně v tomto přelomovém roce jej staví do centra koloniálních dějin. Byl jedním z tisíců mužů, kteří svou službou v dalekých koloniích pomáhali udržovat soukolí španělské monarchie v pohybu, zatímco se svět kolem nich začínal nenávratně měnit pod vlivem rodícího se osvícenství a rozmachu globálního obchodu.

Další informace: 13. illinoiský pěší pluk, 108. illinoiský pěší pluk.