Bazel Whitelock

Bazel Whitelock (narozen 1722) byl kanadský kapitán rybářského plavidla pocházející z Halifaxu v Novém Skotsku. Během padesátých let 18. století velel lodi operující v bohatých, ale zrádných lovištích u kanadského pobřeží. Život na palubě Whitelockovy lodi byl definován neúprosným rytmem přílivu a mrazivými mlhami, které se často valily z Atlantiku. V té době byl Halifax teprve v rozkvětu a pro muže jako Bazel představovalo moře jedinou cestu k obživě i svobodě. Jeho posádka, složená z otrkaných námořníků a místních usedlíků, musela čelit nejen rozbouřeným živlům, ale i neustálému napětí mezi britskými a francouzskými koloniálními zájmy, které se v těchto vodách často střetávaly. Whitelock byl známý svou mimořádnou schopností vycítit blížící se bouři dříve, než se na obzoru objevil první temný mrak. Traduje se, že jeho šalupa se vracela do přístavu plná tresek i v časech, kdy ostatní kapitáni hlásili prázdné sítě. Tato jeho intuice mu vynesla respekt mezi obchodníky v Halifaxu, kteří se přetahovali o jeho úlovky, jež byly klíčové pro zásobování rostoucí britské posádky v pevnosti Citadel Hill. Padesátá léta 18. století však nebyla jen o rybolovu. Byla to éra konfliktů, vrcholící Sedmiletou válkou. Whitelock se svým plavidlem se nejednou ocitl v roli nechtěného průzkumníka, když musel kličkovat mezi hlídkujícími francouzskými fregatami. Říká se, že díky dokonalé znalosti pobřežních útesů a skrytých zátok dokázal přepravovat zprávy mezi izolovanými osadami, čímž neformálně přispíval k obraně provincie. Osud Bazela Whitelocka po roce 1760 zůstává zahalen tajemstvím, podobně jako mlha nad Grand Banks. Některé dochované lodní deníky naznačují, že své zkušenosti předal synům, kteří pokračovali v rodinné tradici, zatímco on sám se usadil v malé chatě s výhledem na oceán. Jeho jméno tak zůstává symbolem vytrvalosti a odvahy prvních generací obyvatel Halifaxu, kteří položili základy námořní slávy Nového Skotska.

Další informace: Rok 1958, 12. pěší pluk Veliki-Louki.