Balandin Prokhor Rodionovich

Balandin Prochor Rodionovič († 7. září 1812) Balandin Prochor Rodionovič byl ruský gardista, který sloužil v carské armádě během napoleonských válek. Jeho životní i vojenská pouť skončila 7. září 1812 v osudném střetu u Borodina. Jako příslušník elitní carské Leibgardy (tělesné stráže) nebyl Prochor jen obyčejným pěšákem. Gardové pluky představovaly výkvět ruského vojska; tvořili je muži vybíraní pro svou fyzickou zdatnost, disciplínu a neochvějnou věrnost impériu. V bitvě u Borodina, kde se „střetly dva národy obrů“, stála garda jako poslední, nezlomná hráz proti postupu Napoleonovy Velké armády. Samotná bitva u Borodina, známá také jako bitva u řeky Moskvy, byla brutálním vyvrcholením Napoleonova tažení do Ruska. Prochor Rodionovič se ocitl v epicentru nepředstavitelného chaosu. Historické prameny uvádějí, že dělostřelecká palba byla v ten den tak intenzivní, že vojáci nemohli slyšet vlastní rozkazy a nebe zakryl neprostupný mrak dýmu ze střelného prachu. Gardové jednotky byly nasazeny v kritických momentech k ucpání mezer v ruské linii, často pod přímou palbou francouzských baterií. Osud Prochora Balandina byl osudem tisíců. Přestože ruská armáda po bitvě ustoupila a uvolnila cestu k Moskvě, její morální vítězství spočívalo v tom, že nebyla zničena. Prochor padl v den, který Napoleon později označil za svou nejstrašnější bitvu – den, kdy se ruský odpor ukázal být tvrdší než francouzská ambice. Dnes si jména jako Balandin připomínáme jako symboly tiché oběti. Zatímco historie se často soustředí na stratégy jako Kutuzov nebo Napoleon, byli to právě muži v uniformách Leibgardy, kteří svými těly vykoupili budoucí porážku „Korsického lidožrouta“. Prochorova smrt u Borodina zůstává trvalým mementem hrdinství v časech, kdy se v prachu ruských polí rozhodovalo o osudu celé Evropy.

Další informace: 104. (5. saský královský) pěší.