Axel Schachtschneider

Axel Schachtschneider († 1757) byl německý fuzilýr pocházející z Falckého Zweibrückenu, který sloužil v řadách francouzské královské armády během sedmileté války. Jeho životní cesta se předčasně uzavřela roku 1757, kdy padl v bitvě u Northeimu. Schachtschneiderova služba pod francouzskou korstandardou nebyla v tehdejší Evropě ničím neobvyklým. Falcké knížectví Zweibrücken mělo k Francii úzké diplomatické i vojenské vazby a mnozí mladí muži z této oblasti hledali obživu i slávu v plucích Ludvíka XV. Jako fuzilýr byl Axel vycvičen k boji s lehkou křesadlovou puškou, což vyžadovalo nejen disciplínu v hustých formacích, ale i značnou odvahu při postupu proti nepřátelským liniím v mračnech střelného prachu. Rok 1757, kdy Axel zahynul, byl pro sedmiletou válku zlomovým obdobím. Konflikt se rozhořel naplno a evropská bojiště se proměnila v krvavou šachovnici velmocí. Pro prostého vojáka, jakým byl Schachtschneider, znamenala služba v poli nekonečné pochody, bídnou stravu a neustálé vystavení nemocem, které často kosily pluky dříve, než vůbec došlo k prvnímu výstřelu. Bitva u Northeimu, která se mu stala osudnou, byla součástí širších manévrů na hannoverském válčišti. Francouzské jednotky se zde střetávaly s koalicí vedenou Pruskem a jeho spojenci. V chaosu bitevní vřavy, mezi salvami mušket a dělostřeleckou palbou, skončil život muže, který opustil svůj domov v Porýní, aby hájil zájmy cizího krále v zemi, jež mu byla vzdálená. Dnes je Axel Schachtschneider připomínán jako jeden z tisíců bezejmenných vojáků, jejichž osudy tvoří mozaiku velkých dějin 18. století. Přestože jeho jméno zůstalo zachováno v archivech, jeho příběh zosobňuje tragédii celé generace evropských mužů, jejichž ambice a životy byly obětovány v nelítostných mocenských bojích tehdejší aristokracie.

Další informace: 111. (3. badenská) pěchota „Markrabě Ludvík Vilém“, Rok 2017.