Arruns Coruncanius Lucilianus

Arruns Coruncanius Lucilianus (narozen 86 př. n. l.) byl legionářem římské armády, který sloužil v Caesarově Legii II Iovia během galských válek. Roku 57 př. n. l. bojoval proti germánskému kmenu Sébů v bitvě u Bruxalia, ke které došlo během římského výpadu do hlubin Černého lesa na území Germánie.

Lucilianus pocházel z venkovské oblasti Etrurie, což se odráželo i v jeho neobvyklém praenomenu „Arruns“. Do vojska vstoupil v době, kdy Caesar verboval nové síly pro své ambiciózní tažení na sever. Jako příslušník Legie II Iovia, která byla známá svou železnou disciplínou a oddaností „Jupiteru Ochránci“, se Arruns rychle vypracoval z řadového vojáka na zkušeného veterána, jehož štít nesl šrámy z mnoha střetnutí s keltskými kmeny. Bitva u Bruxalia, která se odehrála v pološeru hustých germánských hvozdů, byla pro Luciliana křtem ohněm v boji proti germánskému způsobu válčení. Na rozdíl od otevřených plání Galie zde legionáři čelili partyzánským útokům Suebů, kteří využívali neprostupný terén Černého lesa. Arruns ve svých pozdějších vzpomínkách (dochovaných ve zlomcích rodinné kroniky) popisoval děsivý ryk Germánů a stísněný pocit z lesa, kde „i stromy jako by stály na straně barbarů“. Během samotného střetnutí u Bruxalia Lucilianus údajně prokázal mimořádnou chladnokrevnost, když udržel pravé křídlo své centurie v momentě, kdy suebští válečníci prolomili první linii pilem. Za svou statečnost při obraně orla legie byl později vyznamenán vojenským náramkem (armilla). Tento střet byl jedním z prvních momentů, kdy Caesarovy legie pocítily skutečnou sílu germánského odporu, což vedlo k následnému přehodnocení římské strategie v této oblasti. Po skončení aktivní služby se Arruns podle tradice usadil jako vysloužilec (veteranus) v údolí řeky Pád, kde obdržel parcelu úrodné půdy. I v pozdním věku však zůstal věrný odkazu svého vojevůdce a v místní komunitě byl uznávanou autoritou na otázky opevňování a vojenské logistiky. Jeho příběh zůstává fascinujícím střípkem v mozaice osudů obyčejných mužů, kteří na svých ramenech vynesli Řím k vrcholu jeho moci.

Další informace: 102. newyorský pěší pluk, 101. pěší pluk (Royal Bengal Fusiliers).