Aristophantes Menesthides

Aristofantés Menesthidés byl řecký občan žijící v 5. století př. n. l., který patřil k přívržencům kultu „Hédonina mystéria“ v élidské oblasti. Roku 428 př. n. l., když ke zdroji Pieria dorazila žoldnéřka Kassandra pátrající po herci Troovi, Aristofantés propadl nekontrolovanému hněvu, neboť vyrušila jeho hlubokou meditaci. Kult Hédonina potěšení Tento kult, soustředěný kolem personifikace rozkoše a radosti, bohyně Hédoné, byl v Élidě znám svou uzavřeností a specifickými rituály. Členové jako Aristofantés věřili, že prostřednictvím absolutního klidu a smyslové izolace lze dosáhnout stavu božské euforie. Právě u posvátných pramenů Pieria, které byly považovány za místo očištění, se tito asketičtí požitkáři oddávali rozjímání, které mělo přemostit propast mezi smrtelníkem a božstvem. Osudové setkání u pramene Vpád Kassandry, proslulé „Misthios“, do tohoto křehkého ticha byl vnímán jako akt svatokrádeže. Zatímco Kassandra sledovala stopy herce Troa v rámci širšího spiknutí, které tehdy zmítalo řeckým světem, Aristofantés v ní viděl pouze ztělesnění chaosu a násilí, které narušuje harmonii jeho rituálu. Pramen Pieria, obvykle zasvěcený Múzám, se tak stal dějištěm absurdního střetu mezi duchovním hledačem a pragmatickou bojovnicí. Aristofantův hněv a filozofický odkaz Aristofantova prudká reakce nebyla pouze projevem špatné nálady, ale hlubokou krizí víry. Podle dochovaných zlomků (pravděpodobně z apokryfních textů) věřil, že přerušení meditace v klíčovém momentě může vést k prokletí duše. Jeho „šílenství“ bylo v dobovém kontextu interpretováno jako božský trest za to, že nedokázal udržet vnitřní klid ani tváří v tvář vnějšímu narušení. Tento incident se později stal drobnou, leč fascinující anekdotou o napětí mezi soukromou vírou a bouřlivými dějinami peloponéské války. Historický kontext a mystéria Ačkoliv jsou detaily o Aristofantovi Menesthidovi vzácné a částečně zahalené oparem mýtů (či moderních herních adaptací), jeho postava ilustruje náboženský pluralismus starověkého Řecka. Élis, jakožto správní centrum olympijských her, byla křižovatkou poutníků a filozofů, kde se i ty nejbizarnější kulty mohly těšit relativní svobodě, dokud jejich klid nenarušil někdo, koho bohové – nebo osud – hnali za úplně jiným cílem.

Další informace: 151 Original Block Piru, Rok 1985.