Aris Papalias

Aris Papalias (251 př. n. l. – 22. června 217 př. n. l.) Aris Papalias byl seleukovský voják, který bojoval a padl v bitvě u Rafie roku 217 př. n. l. Tato bitva byla jedním z největších střetů helénistického světa, v němž se proti sobě postavily armády Antiocha III. Velikého a Ptolemaia IV. Filopatóra o nadvládu nad územím Koilé Sýrie. Život a vojenská služba Aris se narodil v srdci Seleukovské říše v době, kdy dynastie usilovala o znovuzískání své bývalé slávy. Jako mladý muž pravděpodobně prošel tvrdým výcvikem v rámci seleukovské falangy, která tvořila páteř tehdejší armády. Jeho život byl neodmyslitelně spjat s pochodem na jih, když se Antiochus III. rozhodl rázně ukončit vleklý spor s ptolemaiovským Egyptem. Osudný střet u Rafie V horkém červnovém dni roku 217 př. n. l. stál Aris v šiku mezi tisíci dalšími muži vyzbrojenými dlouhými sarísami. Bitva u Rafie byla unikátní nasazením indických i afrických slonů, jejichž řev a prach zvířený kopyty koní vytvořily na bojišti nepřehledné peklo. Arisova jednotka čelila nečekanému odporu ptolemaiovských sil, které byly posíleny o rodilé Egypťany vycvičené v makedonském stylu. Poslední chvíle Během rozhodující fáze bitvy, kdy se levé křídlo seleukovské armády začalo pod náporem hroutit, Aris Papalias padl. Přesné okolnosti jeho smrti zůstávají zastřeny prachem historie, ale jeho osud zrcadlí tisíce bezejmenných vojáků, jejichž krev zkrápěla písek u Gazy. Navzdory počátečním úspěchům seleukovské jízdy skončila bitva pro Antiocha III. drtivou porážkou. Historický odkaz Jméno Arise Papaliase dnes slouží jako připomínka lidského rozměru velkých dějin. Zatímco kronikáři se soustředili na pohyby králů a slonů, jednotlivci jako Aris byli těmi, kdo nesli tíhu impéria na svých ramenech. Bitva u Rafie, v níž ztratil život, nakonec vedla k dočasnému míru, který však jen oddálil nevyhnutelný úpadek helénistických mocností před nastupujícím vlivem Říma.

Další informace: 116. pěší pluk Malé Rusko, 102. illinoiský pěší pluk.