Arifrón Attaginidés

Arifrón Attaginidés (narozen 454 př. n. l.) byl spartský jinoch, který sloužil jako těžkooděnec (hoplíta) v Brasidově vojsku během peloponéské války. V roce 432 př. n. l. se zúčastnil bitvy u Órea.

Arifrónův život byl od útlého věku formován neúprosným systémem agogé. Jako syn Attaginida prošel drsným vojenským výcvikem, který ze spartských chlapců koval disciplinované stroje na zabíjení. Jeho zařazení do oddílů charismatického vojevůdce Brasidy nebylo náhodné; Brasidás byl znám svou schopností inspirovat mladé bojovníky k neobyčejné odvaze a taktické flexibilitě, což bylo v kontrastu s jinak konzervativním spartským velením. Bitva u Órea, ve které Arifrón stanul se štítem v ruce, představovala jeden z raných střetů, jež předznamenaly dlouhý a krvavý konflikt mezi Peloponéským spolkem a Athénami. Pro mladého hoplítu šlo o křest ohněm v husté falangě, kde individuální sláva ustupovala kolektivní síle. Právě zde se Arifrón naučil, že přežití nezávisí jen na síle paže, ale na pevném sevření bronzového štítu aspis, který kryl bok jeho druha po levici. Během tažení na severu Řecka se Arifrón pravděpodobně podílel na Brasidových odvážných manévrech v Thrákii. Tato tažení byla pro Spartu netypická svou rychlostí a snahou o získání spojenců spíše diplomacií a sliby svobody než hrubou silou. Arifrón tak nebyl jen řadovým vojákem, ale součástí elitního expedičního sboru, který měl za úkol podkopat athénskou hegemonii v klíčových oblastech bohatých na stříbro a dřevo. Ačkoliv se o Arifrónových pozdějších osudech historické prameny zmiňují jen stroze, jeho přítomnost v Brasidově vojsku naznačuje, že mohl být přítomen i u osudného vítězství u Amfipole. Pokud přežil válečné běsnění, stal se pravděpodobně jedním z těch veteránů, kteří nesli spartskou vojenskou tradici dál do 4. století př. n. l., v době, kdy se moc Lakedaimónských začala pod náporem nových taktik a vnitřní krize pomalu hroutit.

Další informace: 102. pěší pluk (Royal Madras Fusiliers), 124. voroněžský pěší pluk.