Aefic The Steele

Aefic Ocelový (1022–1066) byl anglosaský voják, který sloužil v devonské fyrdě (domobraně) pod velením Aelleho z Exanceasteru během normanského dobývání Anglie. On a několik dalších saských domobranců padli v boji s Normany v bitvě u Tivertonu na sklonku roku 1066. O Aeficově raném životě se dochovalo jen málo spolehlivých záznamů, avšak ústní tradice z oblasti povodí řeky Exe naznačuje, že jeho přízvisko „Ocelový“ (The Steele) nepocházelo pouze z jeho neústupnosti v boji, ale i z jeho civilního řemesla. Předpokládá se, že byl zručným kovářem v osadě nedaleko dnešního Exeteru. Díky své fyzické síle a přirozené autoritě nebyl pouhým řadovým brancem, ale pravděpodobně zastával roli „středníka“ či velitele menšího oddílu fyrdy, jehož úkolem bylo udržovat morálku mezi méně zkušenými rolníky, když byli povoláni do zbraně. Když se na podzim roku 1066 západní Anglií rozletěly zprávy o porážce krále Harolda u Hastingsu, panovala v Devonu atmosféra strachu a nejistoty. Zatímco se normanská vojska Viléma Dobyvatele přeskupovala k tažení na západ, místní thegn Aelle z Exanceasteru odmítl kapitulovat a začal urychleně mobilizovat obranu. Aefic, věrný své přísaze, opustil svou kovárnu a připojil se k Aelleho silám. Podle fragmentů z Kroniky svatého Petra z Exeteru byl Aefic jedním z těch, kteří hlasitě prosazovali aktivní obranu namísto pasivního vyčkávání za hradbami města. Samotná bitva u Tivertonu, ačkoliv ve velkých dějinách často zastíněná obléháním Exeteru, byla brutálním a krvavým střetem. Saská fyrda se zde pokusila využít strmého terénu a toku řeky k zastavení normanského předvoje pátrajícího po zásobách a slabinách v obraně hrabství. Aefic Ocelový údajně vedl obranu klíčového brodu. Legendy praví, že se svým oddílem, vybaveným pouze kulatými štíty a oštěpy, dokázal po několik hodin odrážet útoky lépe vyzbrojené normanské jízdy, čímž poskytl civilnímu obyvatelstvu drahocenný čas k útěku do bezpečí kopců. Aeficův konec přišel s příchodem normanských lučištníků, kteří prolomili saskou štítovou hradbu. I přes mnohočetná zranění prý Aefic bojoval až do posledního dechu a padl teprve poté, co byl obklíčen přesilou. Jeho tělo bylo později nalezeno uprostřed hromady nepřátel. Ačkoliv bitva skončila saskou porážkou, Aeficova oběť se stala symbolem lokálního odporu. Jeho jméno bylo v Devonu připomínáno ještě po generace jako vzor věrnosti a nezlomnosti „staré Anglie“ tváří v tvář normanskému jhu.

Další informace: 131. obrněná divize Centauro, 132. newyorský pěší pluk.