Adiel Ben Yinon

Adiel ben Jinon (370–333 př. n. l.) byl židovský voják ve službách Achaimenovské Persie v průběhu 4. století př. n. l. Sloužil v obrovské mnohonárodnostní armádě krále králů Dareia III. během jeho tažení proti Alexandru Velikému v Anatolii a padl v krvavé bitvě u Issu roku 333 př. n. l. Ačkoliv se o jeho raném životě dochovalo jen málo informací, historici předpokládají, že Adiel pocházel z prosperující židovské komunity v Babylonii. Židé v té době chovali k perské koruně hlubokou loajalitu, pramenící z vděčnosti za edikt Kýra Velikého, který jim o dvě století dříve umožnil návrat do Jeruzaléma. Adiel, pravděpodobně druhorozený syn obchodníka s látkami, se k armádě nepřipojil z nutnosti, ale z touhy po dobrodružství a cti. Byl vycvičen v tradičním perském boji s kopím a krátkým mečem, což jej zařadilo do těžké pěchoty, která tvořila páteř středu perské formace. Život v Dareiově táboře byl pro Adiela fascinující, ale i vyčerpávající zkušeností. Byl součástí jednoho z největších vojenských shromáždění starověku – armády, v níž se mísily desítky jazyků od řečtiny přes aramejštinu až po starou perštinu. Adiel sdílel stany s Baktrijci, Médy i řeckými žoldnéři, přičemž si úzkostlivě střežil své náboženské zvyklosti a dietní předpisy uprostřed moře pohanských rituálů. Dochované fragmenty dopisů z té doby naznačují, že židovské kontingenty byly ceněny pro svou disciplínu a schopnost udržet formaci i pod tlakem, což z Adiela činilo spolehlivého vojáka v královské gardě. Osudná bitva u Issu se odehrála na úzké planině mezi mořem a horami, což se ukázalo být pro masivní perskou armádu fatální nevýhodou. Když makedonská falanga udeřila, Adielova jednotka se ocitla v centru dění, přímo v cestě nemilosrdným makedonským sarísám (dlouhým kopím). Terén neumožnil Peršanům využít jejich početní převahu ani manévrovací schopnosti jízdy. V nastalém chaosu, kdy se sám král Dareios dal na útěk a morálka armády se zhroutila, zůstal Adiel se svou kohortou jedním z mála, kteří neustoupili a snažili se krýt ústup svých spolubojovníků. Adiel ben Jinon padl v pozdních odpoledních hodinách, pravděpodobně zasažen útokem thessalské jízdy, která drtila zbytky perského odporu. Jeho tělo spočinulo na březích řeky Pinarus, daleko od domova, po boku tisíců dalších mužů, jejichž jména dějiny zapomněly. Jeho příběh je však připomínkou toho, že velké historické zvraty, jako byl pád Perské říše, nebyly jen hrou králů a generálů, ale skládaly se z osudů jednotlivců, kteří věrně sloužili až do svého posledního dechu.

Další informace: 116e Bataillon de Chasseurs Alpins, 14. massachusettský pluk.