46th New York Infantry Regiment

46. newyorský pěší pluk: Cesta „Fremontových střelců“ 46. newyorský pěší pluk byl vojenskou jednotkou Unie, tvořenou převážně muži z New Yorku, která aktivně sloužila v letech americké občanské války, konkrétně od 23. července 1861 do 28. července 1865. Tato formace, zorganizovaná přímo v New York City a známá pod hrdou přezdívkou „Fremont Rifle Regiment“ (Fremontovi střelci), prožila svůj bojový křest při obléhání pevnosti Pulaski. Její válečná stezka byla neobyčejně rozmanitá: na východní frontě se pluk zapojil do bojů od druhé bitvy u Bull Runu až po krvavý střet u Fredericksburgu. Následně byl převelen na západ, kde se účastnil klíčového obléhání Vicksburgu a tažení na Knoxville, aby se v závěru války vrátil zpět na východ. Tam jeho muži čelili peklu bitvy v Divočině (Battle of the Wilderness) a vytrvali až do konce při obléhání Petersburgu. Německé kořeny a formování jednotky Ačkoliv nesl pluk název „newyorský“, jeho duše byla silně německá. Jednotka byla zformována plukovníkem Rudolphem Rosou a velká část mužstva se rekrutovala z řad německých imigrantů žijících v New Yorku. Mnozí z těchto vojáků byli veterány evropských revolučních let 1848–1849, což jim dávalo určitou míru vojenské zkušenosti a disciplíny ještě předtím, než oblékli modrou uniformu Unie. Původní název „Fremont Rifle Regiment“ odkazoval na Johna C. Frémonta, populárního generála a prvního prezidentského kandidáta Republikánské strany, který byl mezi německými přistěhovalci a abolicionisty nesmírně oblíben. Neobvyklá logistika: Z východu na západ a zpět To, co 46. pluk odlišuje od mnoha jiných jednotek občanské války, je jeho neuvěřitelná geografická odysea. Jako součást slavného IX. sboru (IX Corps) pod velením generála Ambrosea Burnsidea se stali jakýmisi „cestovateli“ Unie. Většina pluků strávila válku buď pouze na východním, nebo západním bojišti, ale 46. pluk bojoval na obou. Po těžkých bojích ve Virginii a Marylandu v roce 1862 byli odesláni na západní frontu do Kentucky a Mississippi, kde pomohli generálu Ulyssesovi S. Grantovi utáhnout smyčku kolem Vicksburgu, čímž Unie získala kontrolu nad řekou Mississippi. Krvavý rok 1864 a zákopová válka Po návratu na východní frontu na jaře 1864 se charakter bojů pro pluk drasticky změnil. Válka ztratila svou dřívější manévrovací podobu a změnila se v brutální opotřebovávací boj. V bitvě v Divočině a u Spotsylvanie utrpěl pluk těžké ztráty v nepřehledném terénu a při neustálých přestřelkách. Během obléhání Petersburgu pak vojáci 46. pluku poprvé v masovém měřítku zakusili hrůzy zákopové války, která v mnohém předznamenala konflikty 20. století. Museli čelit nejen nepřátelské palbě, ale i nemocem, bahnu a vyčerpání v dlouhých měsících statického boje. Odkaz a veteráni Na začátku roku 1864 vypršela mnoha původním vojákům jejich tříletá služba. Přesto se velké množství mužů rozhodlo znovu narukovat, čímž pluk získal čestné označení „Veteran Volunteers“ (Veteránští dobrovolníci). Když byla jednotka 28. července 1865 konečně rozpuštěna, zanechala za sebou úctyhodnou bilanci. Ztráty však byly vysoké – pluk ztratil desítky mužů přímo v boji a ještě více jich podlehlo nemocem, což byl smutný standard tehdejšího válčení. Jejich příběh zůstává svědectvím o odhodlání imigrantů, kteří bojovali a umírali za svou novou vlast v jednom z jejích nejtemnějších období.

Další informace: 104. (5. saský královský) pěší, 12. ohijská pěchota.