Geminiano Soranzo

Geminiano Soranzo (narozen 1106) byl benátský nájemný vrah působící ve 12. století.

Životopis

V roce 1140 si Benátská republika Soranza najala jako profesionálního vraha. Jeho úkolem bylo odcestovat do Říma a odstranit kardinála Froderiga. Cílem této politické vraždy bylo uvolnit cestu pro dosazení benátského kandidáta do kardinálského kolegia, čímž by „Královna Jadranu“ posílila svůj vliv v srdci církevního státu. Soranzův plán se však zhroutil ve chvíli, kdy jedovatý had, kterého nastražil do kardinálovy postele, nečekaně unikl. Po tomto nezdaru Soranzo pokus o atentát vzdal a zmizel v římských uličkách.

Tento incident jen podtrhl napjaté vztahy mezi Benátkami a Svatým stolcem, které v té době definovaly italskou politiku. Soranzo patřil k rané generaci „státních vykonavatelů“, kteří operovali v šedé zóně mezi diplomacií a zločinem. Přestože jeho mise v Římě skončila fiaskem, historické prameny naznačují, že nebyl jen prostým hrdlořezem, ale mužem vybraných způsobů, který se dokázal pohybovat v nejvyšších patrech tehdejší společnosti.

Po zpackaném útoku na Froderiga se Soranzo údajně uchýlil do exilu v Dalmácii. Traduje se, že tam zúročil své zkušenosti a vybudoval síť informátorů, která Benátkám sloužila k monitorování námořních tras. Právě zde se z nájemného vraha stal mistr špionáže, čímž položil základy pro budoucí obávanou benátskou tajnou službu. Jeho schopnost přežít vlastní selhání byla v tehdejší době vnímána jako projev mimořádné lstivosti.

Zajímavostí je, že legenda o „uteklém hadovi“ se v italském folklóru udržela po staletí jako metafora pro pečlivě připravené plány, které zhatí naprostá náhoda. Někteří historici se dokonce domnívají, že Soranzo nechal hada uniknout záměrně, protože v poslední chvíli obdržel vyšší nabídku od znepřáteleného rodu Colonnů, nebo se jednoduše zalekl božího trestu za vraždu vysokého preláta.

Osud Geminiana Soranza po roce 1150 zůstává zahalen tajemstvím. Některé kroniky zmiňují bohatého obchodníka stejného jména, který skonal v klidu ve svém paláci u kanálu Grande, zatímco jiné mluví o tichém pokání v klášteře San Giorgio Maggiore. Ať už byl jeho konec jakýkoliv, Soranzo zůstává fascinující postavou dokládající, že hranice mezi politickou ambicí a čepelí vraha byla ve středověké Itálii velmi tenká.

Další informace: 11. texaský pěchotní pluk.