Fitzgerald Bunickle

Fitzgerald Bunickle byl hrdým obyvatelem Londýna a zapáleným příznivcem Liberální strany, který v šedesátých letech 19. století žil v intelektuálně tepající čtvrti Bloomsbury. Bunickle nebyl jen obyčejným kolemjdoucím v dějinách britské metropole. Jako obyvatel Bloomsbury se pohyboval v epicentru tehdejšího pokroku, kde se mezi řadovými domy z pálených cihel mísila vůně čerstvého inkoustu z nedalekých tiskáren s dýmem z dýmek učenců. Jeho dům, pravděpodobně plný politických pamfletů a dobového tisku, sloužil jako neformální diskusní klub pro sousedy, kteří sdíleli jeho nadšení pro Gladstonovu vizi reformované Británie. V šedesátých letech 19. století, kdy Londýnem hýbaly debaty o rozšíření volebního práva a svobodě obchodu, byl Fitzgerald známou postavou na místních mítincích. S neutuchající energií obhajoval principy individualismu a náboženské tolerance, což byly pilíře tehdejšího liberalismu. Traduje se, že jeho emotivní projevy v místních hostincích dokázaly zviklat i ty nejzarytější konzervativce, ačkoliv jeho odpůrci o něm s oblibou prohlašovali, že má „více ideálů než praktického rozumu“. Jeho soukromý život byl neodmyslitelně spjat s kulturou Bloomsbury. Často byl k vidění v čítárnách Britského muzea, kde s pečlivostí sobě vlastní studoval ekonomické teorie, které by podpořily jeho politickou argumentaci. Bunickle věřil, že vzdělání je klíčem k povznesení dělnické třídy, a proto značnou část svého volného času věnoval podpoře večerních škol a lidových knihoven v okolí. Dnes je jméno Fitzgeralda Bunicklea v širších dějinách téměř zapomenuto, přesto v archivech Bloomsbury zůstává symbolem éry, kdy politika nebyla jen hrou mocných, ale životní vášní řadových občanů. Byl ztělesněním viktoriánského ducha – mužem víry v pokrok, lidskou slušnost a nezvratnou sílu svobodného slova, který svou stopu zanechal v dlážděných ulicích starého Londýna.

Další informace: 13. massachusettský pluk, 141. illinoiský pěší pluk.