Kniha Exodus

Kniha Exodus je kniha židovské hebrejské Bible a křesťanského Starého zákona, která byla napsána během babylonského zajetí Izraelitů v 6. století před naším letopočtem. Židovsko-křesťanská tradice připisuje autorství textu proroku Mojžíšovi v 15. století př. n. l. a pokrývá období od roku 1706 do 1490 př. n. l., během kterého egyptští faraoni údajně zotročili Izraelity. Hlavním tématem textu je exodus, během kterého Mojžíš vedl Izraelity přes Rudé moře do Kanaánu a vysvobodil je z otroctví; vypráví také příběh o tom, jak Bůh seslal Mojžíšovi na hoře Sinaj Desatero přikázání, čímž vytvořil vodítko jak pro judaismus, tak pro křesťanství.

Shrnutí

Kapitola 1

Kniha začíná jmenováním synů Izraele, kteří přišli do Egypta s Jákobem, každý se svou rodinou: Ruben, Simeon, Levi, Juda, Izachar, Zabulon, Benjamín, Dan, Neftalím, Gád a Ašer. Jakub měl sedmdesát potomků, zatímco Josef byl již v Egyptě. Josef zemřel v roce 1698 př. n. l. a jeho bratři a jeho generace ho brzy následovali. Jejich potomci však byli plodní a velmi se rozmnožili, znásobili se a stali se nesmírně silnými, než se země jimi naplnila.

Později nastoupil v Egyptě nový král, který Josefa neznal. Řekl svému lidu: „Hle, lid Izraele je pro nás příliš početný a příliš mocný. Pojďme, zachovejme se k nim prozíravě, aby se nemnožili, a kdyby na nás přišla válka, nepřipojili se k našim nepřátelům, nebojovali proti nám a neutekli ze země.“ Proto nad nimi ustanovili nadřízené, aby je utlačovali těžkými břemeny, a stavěli pro faraóna skladovací města v Pithomu a Ra-amsesu (Pi-Ramesses). Ale čím více byli utlačováni, tím více se rozmnožovali a tím více se šířili do zahraničí. Egypťané se začali bát izraelského lidu, a tak je přinutili k tvrdé práci a zhořkli jim život těžkou prací s maltou a cihlami a prací na poli.

Faraón pak řekl hebrejským porodním bábám Šifře a Pua: „Když budete pomáhat hebrejským ženám při porodu a uvidíte je na porodním stolu, jestliže to bude syn, zabijete ho; ale jestliže to bude dcera, necháte ji žít.“ Porodní báby se však bály Boha a neuposlechly faraónův rozkaz, ale nechaly chlapce žít. Faraón je pak zavolal a zeptal se jich, proč neuposlechly jeho rozkaz, a ony vysvětlily: „Hebrejské ženy nejsou jako egyptské ženy, jsou silné a rodí, než k nim porodní bába přijde.“ Bůh se k porodním bábám zachoval dobře, lid se rozmnožil a stal se velmi silným; Bůh dokonce dal porodním bábám rodiny. Faraón pak přikázal svému lidu, aby každého hebrejského syna hodili do Nilu a dcery ušetřili.

Kapitola 2

Jeden muž z rodu Leviho si vzal za ženu dceru Leviho, a ta počala a porodila syna, kterého nosila tři měsíce. Když ho už nemohla déle skrývat, vzala košík z rákosí, natřela ho bitumenem a smolou, vložila do něj dítě a položila ho mezi rákosí na břehu řeky. Jeho sestra stála opodál, aby viděla, co se s ním stane. Faraonova dcera přišla k řece, aby se vykoupala, a její služebné chodily podél řeky a našly košík. Dcera poslala svou služebnou, aby ho přinesla, a když uviděla plačící dítě, slitovala se nad ním a řekla: „To je jedno z hebrejských dětí.“ Potom sestra dítěte řekla faraonově dceři: „Mám ti přivést chůvu z hebrejských žen, aby ti dítě kojila?“ Dcera jí to přikázala a sestra se vrátila s matkou dítěte. Faraonova dcera řekla matce, aby si dítě odnesla a kojila ho za ni, a slíbila jí, že jí za to zaplatí. Žena vzala dítě a kojila ho, a když vyrostlo, jeho matka ho přivedla k faraonově dceři, která ho adoptovala a dala mu jméno Mojžíš, protože ho vytáhla z vody.

Jednoho dne, když Mojžíš vyrostl, vyšel ke svému lidu a viděl jejich břemena a uviděl Egypťana, jak bije Hebrejce, jednoho z jeho lidu. Když zjistil, že se nikdo nedívá, zabil Egypťana a schoval ho do písku. Následujícího dne, když uviděl dva Hebrejce, jak se perou, zeptal se toho, kdo měl navrch: „Proč biješ svého bližního?“ Ten odpověděl: „Kdo tě ustanovil knížetem a soudcem nad námi? Chceš mě zabít, jako jsi zabil Egypťana?“ Mojžíš se bál, protože si myslel, že se o jeho činu dozvěděli. Když se o tom dozvěděl faraón, chtěl Mojžíše zabít.

Mojžíš uprchl před faraonem a zůstal v zemi Midian, kde se posadil u studny. Midianští kněží měli sedm dcer, které přišly čerpat vodu, aby naplnily koryta pro stádo svého otce. Přišli pastýři a vyháněli je, ale Mojžíš vstal a pomohl jim, a pak napojil jejich stádo. Když přišly ke svému otci Reuelovi, zeptal se, jak to, že se jeho dcery vrátily tak brzy. Odpověděly: „Egypťan nás vysvobodil z rukou pastýřů a dokonce nám načerpal vodu a napojil stádo.“ On pak řekl svým dcerám: „A kde je? Proč jste toho muže opustily? Zavolejte ho, ať se nají.“ Mojžíš byl spokojený, že mohl s tím mužem bydlet, a ten mu dal za ženu svou dceru Zipporu. Porodila mu syna a on mu dal jméno Gershom, neboť řekl: „Jsem přistěhovalec v cizí zemi.“

Během těch mnoha dnů zemřel egyptský král. Izraelský lid sténal pod jhem otroctví a volal o pomoc, a jejich volání pod jhem otroctví se dostalo k Bohu. Bůh slyšel jejich sténání a vzpomněl si na svou smlouvu s Abrahamem, Izákem a Jákobem. Bůh viděl izraelský lid a znal jejich situaci.

Kapitola 3

Mojžíš pásl stádo svého tchána Jitra, kněze Midjánského, a vedl jeho stádo na západní stranu pouště a přišel k Hoře, hoře Boží. Anděl Hospodinův se mu zjevil v plameni ohně z prostředku keře, a on se podíval a viděl hořící keř, který nebyl ohněm spálen. Mojžíš řekl: „Odbočím a podívám se na tento velký zázrak, proč keř nehoří.“ Když Bůh viděl, že Mojžíš odbočil, aby se podíval, zavolal na něj z keře: „Mojžíši, Mojžíši!“ Mojžíš odpověděl: „Tady jsem.“ Bůh pak řekl: „Nepřibližuj se, sundej si obuv z nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je svatá země. Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahama, Bůh Izáka a Bůh Jákoba.“ Mojžíš skryl svou tvář, protože se bál podívat se na Boha.

Potom Bůh řekl: „Viděl jsem utrpení svého lidu v Egyptě a slyšel jsem jejich volání kvůli jejich nadřízeným. Znám jejich utrpení a sestoupil jsem, abych je vysvobodil z rukou Egypťanů a vyvedl je z té země do země dobré a prostorné, do země oplývající mlékem a medem, do země Kenaanců, Chetejců, Amorejců, Perizzitů, Hivitů a Jebuzejců. A nyní, hle, volání lidu Izraele ke mně dolehlo a viděl jsem útlak, kterým je Egypťané utlačují. Pojď, pošlu tě k faraónovi, abys vyvedl můj lid, syny Izraele, z Egypta.“ Ale Mojžíš řekl Bohu: „Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl syny Izraele z Egypta?“ Bůh odpověděl: „Ale já budu s tebou; a toto bude pro tebe znamením, že jsem tě poslal: až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře.“

Mojžíš pak řekl Bohu: „Když přijdu k izraelskému lidu a řeknu jim: ‚Bůh vašich otců mě k vám poslal‘, a oni se mě zeptají: ‚Jak se jmenuje?‘, co jim mám odpovědět?“ Bůh řekl Mojžíšovi: „Jsem, který jsem.“ A řekl: „Řekni lidu Izraele: ‚JÁ JSEM mě k vám poslal.‘“ Bůh také řekl Mojžíšovi: „Řekni lidu Izraele: ‚Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahama, Bůh Izáka a Bůh Jákoba, mě k vám poslal‘: to je mé jméno navždy a tak budu připomínán po všechny generace. Jdi a shromáždi starší Izraele a řekni jim: ‚Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba, se mi zjevil a řekl:Viděl jsem vás a to, co se vám stalo v Egyptě, a slibuji, že vás vyvedu z egyptského utrpení do země Kanaánců, Chetejců, Amorejců, Perizzitů, Hivitů a Jebuzejců, do země oplývající mlékem a medem. Oni poslechnou tvůj hlas a ty a starší Izraele půjdete k egyptskému králi a řeknete mu: ‚Hospodin, Bůh Hebrejů, se s námi setkal; nyní tě prosíme, nech nás odejít na tři dny do pouště, abychom obětovali Hospodinu, našemu Bohu.‘ Vím, že egyptský král vás nenechá odejít, pokud ho k tomu nepřinutí mocná ruka. Proto vztáhnu svou ruku a zasáhnu Egypt všemi zázraky, které v něm učiním; poté vás propustí. A dám tomuto lidu milost v očích Egypťanů; a když odejdete, neodejdete s prázdnou, ale každá žena požádá svou sousedku a tu, která přebývá v jejím domě, o stříbrné a zlaté šperky a oděvy, a obléknete je svým synům a dcerám; tak oloupíte Egypťany.“

Mojžíš odpověděl: „Ale hle, oni mi neuvěří a nebudou poslouchat můj hlas, neboť řeknou: ‚Hospodin se ti nezjevil.‘“ Hospodin mu řekl: „Co to máš v ruce?“ On odpověděl: „Hůl.“ A on řekl: „Hoď ji na zem.“ On ji hodil na zem a ona se proměnila v hada, a Mojžíš před ním utekl. Hospodin pak řekl Mojžíšovi: „Vztáhni ruku a uchop ho za ocas.“ Mojžíš vztáhl ruku a uchopil ho, a v jeho ruce se proměnil v hůl. Bůh pak řekl Mojžíšovi: „Aby uvěřili, že se ti zjevil Hospodin, Bůh jejich otců, Bůh Abrahama, Bůh Izáka a Bůh Jákoba.“ Bůh opět řekl Mojžíšovi: „Vlož ruku do svého lůna.“ Mojžíš tak učinil, a když ji vytáhl, byla jeho ruka malomocná a bílá jako sníh. Bůh pak řekl Mojžíšovi, aby dal ruku zpět do svého lůna, a Mojžíš tak učinil, a ruka se mu vrátila do normálního stavu. „Jestliže ti neuvěří,“ řekl Bůh, „ani nedbají prvního znamení, možná uvěří druhému znamení. Jestliže neuvěří ani těmto dvěma znamením ani nedbají tvého hlasu, vezmi vodu z Nilu a vylij ji na suchou zem, a voda, kterou vezmeš z Nilu, se na suché zemi promění v krev.“

Mojžíš pak řekl Bohu: „Ó, můj Pane, já nejsem výmluvný, ani dosud, ani od té doby, co jsi promluvil ke svému služebníku; ale jsem pomalý v řeči a v jazyku.“ Bůh mu pak řekl: „Kdo stvořil ústa člověka? Kdo ho činí němým, hluchým, vidoucím nebo slepým? Nejsem to já, Hospodin? Nyní tedy jdi, já budu s tvými ústy a naučím tě, co máš mluvit.“ Mojžíš odpověděl: „Ó, můj Pane, pošli, prosím, někoho jiného.“ Bůh se rozhněval na Mojžíše a řekl: „Copak není tvůj bratr Áron, Levita? Vím, že umí dobře mluvit, a hle, vychází ti vstříc, a když tě uvidí, bude se radovat v srdci. Ty mu budeš mluvit a vkládat slova do jeho úst, a já budu s tvými ústy i s jeho ústy a on tě bude učit, co máš dělat. On bude mluvit za tebe k lidu a bude tvými ústy, a ty budeš pro něj jako Bůh. Vezmi do ruky tuto hůl, kterou budeš konat znamení.“

Mojžíš se vrátil ke svému tchánovi Jethrovi a řekl mu: „Nech mě prosím vrátit se k mým příbuzným do Egypta a podívat se, zda ještě žijí.“ Jethro pak řekl Mojžíšovi: „Jdi v pokoji.“ Bůh pak řekl Mojžíšovi v Midjanu: „Vrať se do Egypta, neboť všichni muži, kteří usilovali o tvůj život, jsou mrtvi.“ Mojžíš vzal svou ženu a své syny, posadil je na osla a vrátili se do Egypta, přičemž Mojžíš vzal do ruky Boží hůl.

Bůh pak řekl Mojžíšovi: „Až se vrátíš do Egypta, ukaž před faraonem všechny zázraky, které jsem ti dal do moci, ale já zatvrdím jeho srdce, aby lid nepropustil. A řekneš faraónovi: ‚Takto praví Hospodin: Izrael je můj prvorozený syn, a já ti říkám: Propusť mého syna, aby mi sloužil; pokud ho odmítneš propustit, hle, zabiju tvého prvorozeného syna.‘“ Na cestě v jednom hostinci se s ním setkal Bůh a chtěl ho zabít (Samaritáni věří, že to bylo proto, že Bůh byl rozhněván, že Mojžíš vzal s sebou na svou božskou misi svou ženu a dva syny). Tehdy Zippora vzala křesadlo, odřízla předkožku svého syna a dotkla se jí Mojžíšových nohou a řekla: „Jsi pro mě ženich krve!“ Bůh ho tedy nechal být a ona řekla: „Jsi ženich krve“, kvůli obřízce.

Hospodin pak řekl Áronovi: „Jdi do pouště, abys se setkal s Mojžíšem.“ Áron šel a setkal se s ním na Boží hoře a políbil ho. Mojžíš vyprávěl Áronovi všechna slova Hospodina, s nimiž ho poslal, a všechna znamení, která mu přikázal učinit. Mojžíš a Áron pak shromáždili všechny starší izraelského lidu a Áron jim řekl všechna slova, která Hospodin řekl Mojžíšovi, a před lidem vykonal znamení. Lid uvěřil a když uslyšel, že Hospodin navštívil izraelský lid a viděl jeho utrpení, sklonil hlavu a klaněl se.

Kapitola 5

Potom šli Mojžíš a Áron k faraónovi a řekli: „Takto praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Propusť můj lid, aby mi mohl sloužit na poušti.‘“ Faraón však odpověděl: „Kdo je Hospodin, že bych měl poslouchat jeho hlas a propustit Izrael? Neznám Hospodina a navíc Izrael nepropustím.“ Oni však řekli: „Bůh Hebrejů se s námi setkal; prosíme, nech nás odejít na tři dny do pouště, abychom obětovali Hospodinu, našemu Bohu, jinak na nás dopadne mor nebo meč.“ Ale egyptský král jim řekl: „Mojžíši a Árone, proč odvádíte lid od jeho práce? Vraťte se ke svým břemenům.“ Farao pak řekl: „Hle, lid této země je nyní početný, a vy je zbavujete jejich břemen!“ Téhož dne přikázal farao nadřízeným lidu a jejich předákům: „Už nebudete dávat lidu slámu k výrobě cihel, jako dosud; ať si ji sami seberou. Ale počet cihel, které dosud vyráběli, jim uložíte, v žádném případě jej nesnížíte; neboť jsou líní, proto volají: ‚Nech nás jít a obětovat našemu Bohu.‘ Uložte mužům těžší práci, aby se jí věnovali a nevěnovali pozornost lživým slovům.“

Tak vyšli dozorci a předáci lidu a řekli lidu: „Takto praví faraon: ‚Nedám vám slámu. Jděte sami a sežeňte si slámu, kdekoli ji najdete, ale vaše práce nebude ani v nejmenším snížena.‘“ Lid se tedy rozptýlil po celé egyptské zemi, aby sbíral plevy místo slámy. Náčelníci je však naléhali: „Dokončete svou práci, svůj denní úkol, jako když byla sláma.“ A předáci izraelského lidu, které nad nimi ustanovili faraonovi náčelníci, byli biti a ptáni: „Proč jste dnes nesplnili svůj úkol výroby cihel, jako dosud?“

Tehdy přišli předáci izraelského lidu a volali k faraónovi: „Proč tak jednáš se svými služebníky? Našim služebníkům se nedává sláma, a přesto nám říkají: ‚Vyrábějte cihly!‘ A hle, tvoji služebníci jsou biti, ale vina je na tvém vlastním lidu.“ Faraón však řekl: „Jste líní, jste líní, proto říkáte: ‚Nech nás jít a obětovat Hospodinu.‘ Jděte nyní a pracujte, neboť slámu vám nedáme, ale stejný počet cihel dodáte.“ Předáci izraelského lidu viděli, že jsou v těžké situaci, když řekli: „V žádném případě nesnížíte denní počet cihel.“ Setkali se s Mojžíšem a Áronem, kteří na ně čekali, když vycházeli od faraóna, a řekli jim: „Hospodin se na vás podívej a rozsuzujte, protože jste nás učinili nepříjemnými v očích faraóna a jeho služebníků a dali jste jim do rukou meč, aby nás zabili.“

Mojžíš se opět obrátil k Hospodinu a řekl: „Hospodine, proč jsi ublížil tomuto lidu? Proč jsi mě vůbec poslal? Od té doby, co jsem přišel k faraónovi, abych mluvil tvým jménem, ublížil tomuto lidu, a ty jsi svůj lid vůbec nevysvobodil.“

Kapitola 6

Ale Bůh řekl Mojžíšovi: „Nyní uvidíš, co učiním faraónovi; neboť silnou rukou je vyžene, ano, silnou rukou je vyžene ze své země.“ Bůh pak Mojžíšovi prohlásil, že je tím samým Všemohoucím Bohem, který se zjevil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, ale že se jim nezjevil; také s nimi uzavřel smlouvu, že jim dá zemi Kanaán. Slyšel sténání izraelského lidu, který Egypťané drželi v otroctví, a vzpomněl si na svou smlouvu. Bůh pak Mojžíšovi přikázal, aby Izraelitům řekl: „Já jsem Hospodin a vyvedu vás z područí Egypťanů, vysvobodím vás z jejich otroctví a vykoupím vás s vztaženou paží a velkými soudnými činy. Vezmu vás za svůj lid a budu vaším Bohem, a vy poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvedl z područí Egypťanů. A uvedu vás do země, kterou jsem přísahal dát Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi; dám vám ji do vlastnictví. Já jsem Hospodin.“ Mojžíš tak promluvil k izraelskému lidu, ale oni ho neposlouchali, protože byli zlomeni duchem a krutým otroctvím.

Bůh pak řekl Mojžíšovi, aby řekl faraónovi, aby propustil Izraelity z země, ale Mojžíš si stěžoval, že když ho Izraelité neposlouchali, nečeká, že faraón bude. Mojžíš však dal Mojžíšovi a Áronovi úkol, aby vyvedli lid Izraele z egyptské země.

Poté byli identifikováni hlavy rodů: Rubenovi synové byli Hanoch, Pallu, Hezron a Karmi; Simeonovi synové byli Jemuel, Jamin, Ohad, Jachin, Zohar a Saul (syn kanaánské ženy); synové Léviho byli Geršon, Kehat a Merari; synové Geršona byli Libni a Šimei; synové Kehata byli Amram, Jizhar, Hebron a Uzziel; synové Merariho byli Mahli a Muši; Amram a jeho teta a manželka Jokebed zplodili Árona a Mojžíše; Jizhar zplodil Koracha, Nefega a Zichriho; Uzziel zplodil Mišála, Elzaphana a Sithriho; Áron se oženil s Elishebou (dcerou Amminadabovou a sestrou Nachšonovou) a zplodil Nádaba, Abihu, Eleazara a Itamara; Korach zplodil Assira, Elkanu a Abiasafa; Eleazar se oženil s dcerou Putielovou a zplodil Fíneáše.

V den, kdy Bůh promluvil k Mojžíšovi v Egyptě, řekl mu: „Já jsem Hospodin; řekni faraónovi, králi egyptskému, vše, co ti řeknu.“ Mojžíš pak řekl Hospodinu: „Hle, já jsem neobřezaný rty; jak mě tedy faraón poslechne?“

Kapitola 7

Bůh pak řekl Mojžíšovi: „Hle, učiním tě pro faraóna Bohem a tvůj bratr Áron bude tvým prorokem. Budeš mluvit vše, co ti přikážu, a tvůj bratr Áron řekne faraónovi, aby propustil izraelský lid z této země. Ale já zatvrdím faraonovo srdce, a i když rozmnožím své znamení a zázraky v egyptské zemi, faraon tě neposlechne; tehdy vztáhnu ruku na Egypt a velkými soudnými skutky vyvedu své vojsko, svůj lid, syny Izraele, z egyptské země. A Egypťané poznají, že já jsem Hospodin, když vztáhnu ruku na Egypt a vyvedu lid Izraele z jejich středu.“ Mojžíš a Áron učinili, jak jim Bůh přikázal, a když mluvili s faraonem (1491 př. n. l.), bylo Mojžíšovi 80 let a Áronovi 83.

Hospodin pak řekl Mojžíšovi a Áronovi: „Až vám faraón řekne: ‚Dokažte to zázrakem‘, řeknete Áronovi: ‚Vezmi svou hůl a hoď ji před faraóna, aby se proměnila v hada.‘“ Mojžíš a Áron tedy šli k faraónovi a učinili, jak Hospodin přikázal; Áron hodil svou hůl před faraóna a jeho služebníky a ona se proměnila v hada. Faraón pak povolal mudrce a čaroděje, a ti učinili totéž pomocí svých tajných umění. Každý z nich hodil svou hůl a ty se proměnily v hady. Ale Áronova hůl pohltila jejich hole, a přestože to faraón viděl, jeho srdce zůstalo zatvrzelé a nechtěl je poslouchat, jak Bůh řekl.

Potom Bůh řekl Mojžíšovi: „Faraonovo srdce je zatvrzelé, odmítá propustit lid. Jdi ráno k faraónovi, když bude vycházet k vodě; počkej na něj u břehu řeky a vezmi do ruky hůl, která se proměnila v hada. A řekni mu: ‚Hospodin, Bůh Hebrejů, mě poslal k tobě, abych ti řekl: „Nech můj lid odejít, aby mi sloužil na poušti; a hle, ty jsi ještě neuposlechl.“ Takto praví Hospodin: ‚Tímto poznáš, že já jsem Hospodin: Hle, udeřím holí, kterou mám v ruce, na vodu v Nilu, a ta se promění v krev, ryby v Nilu zahynou, Nil se zkazí a Egypťané se budou štítit pít vodu z Nilu.‘“ Potom Bůh řekl Mojžíšovi: „Řekni Áronovi: ‚Vezmi svou hůl a vztáhni ruku nad vody Egypta, nad jejich řeky, kanály, rybníky a všechny jejich vodní nádrže, aby se proměnily v krev; a po celé egyptské zemi bude krev, jak v dřevěných, tak v kamenných nádobách.‘“

Mojžíš a Áron učinili, jak Hospodin přikázal; před očima faraóna a před očima jeho služebníků pozvedl hůl a udeřil do vody v Nilu, a všechna voda v Nilu se proměnila v krev. Ryby v Nilu uhynuly a Nil se stal odporným, takže Egypťané nemohli pít vodu z Nilu, a po celé egyptské zemi byla krev. Ale egyptští kouzelníci udělali totéž pomocí svých tajných umění, a tak faraonovo srdce zůstalo zatvrzelé a neposlouchal je, jak Bůh řekl. Faraon se obrátil a odešel do svého domu, aniž by si to vzal k srdci. A všichni Egypťané kopali kolem Nilu, aby měli vodu k pití, neboť nemohli pít vodu z Nilu.

Kapitola 8

Uplynulo sedm dní poté, co Bůh zasáhl Nil, a Bůh řekl Mojžíšovi: „Jdi k faraónovi a řekni mu: ‚Takto praví Hospodin: „Propusť můj lid, aby mi sloužil. Ale jestliže ho nechceš propustit, hle, zaplavím celou tvou zemi žabami; Nil se bude hemžit žabami, které vlezou do tvého domu, do tvé ložnice a na tvou postel, do domů tvých služebníků a tvého lidu, do tvé ložnice a na tvou postel, do domů tvých služebníků a tvého lidu, do tvých pecí a tvých mís na těsto; žáby vlezou na tebe a na tvůj lid a na všechny tvé služebníky.“ Bůh pak řekl Mojžíšovi: „Řekni Áronovi: ‚Vztáhni svou ruku s holí nad řeky, nad kanály a nad rybníky a přiveď žáby na egyptskou zemi!‘“ Áron tedy vztáhl ruku nad egyptské vody a žáby se vynořily a pokryly egyptskou zemi. Ale kouzelníci udělali totéž svými tajnými uměními a také přivedli žáby na zemi.

Faraón pak zavolal Mojžíše a Árona a řekl: „Pros Pána, aby ode mě a od mého lidu odstranil žáby, a já propustím lid, aby obětoval Pánu.“ Mojžíš řekl faraónovi: „Prosím, řekni mi, kdy mám prosit za tebe, za tvé služebníky a za tvůj lid, aby žáby byly zničeny z tebe a z tvých domů a zůstaly jen v Nilu.“ Faraón požadoval, aby to skončilo zítra, a Mojžíš souhlasil, aby poznal, že není nikdo jako Bůh. Mojžíš a Áron pak odešli z faraonova dvora a Mojžíš volal k Hospodinu ohledně žab. Žáby pak uhynuly v domech, na dvorech a na polích a shromáždily se v hromadách, takže země zapáchala. Když faraon viděl, že nastalo uklidnění, zatvrdil své srdce a nechtěl Židů poslouchat, jak Bůh řekl.

Bůh řekl Mojžíšovi: „Řekni Áronovi: ‚Vztáhni svou hůl a udeř do prachu země, aby se proměnil v komáry po celém Egyptě.‘“ Učinili tak a komáři se vrhli na lidi i zvířata a veškerý prach země se proměnil v komáry po celé egyptské zemi. Kouzelníci nedokázali vyvolat komáry svou magií a řekli faraónovi: „To je prst Boží.“ Faraónovo srdce bylo zatvrzelé, ale řekl, že nebude poslouchat Hebrejce, jak řekl Hospodin. Bůh pak poslal Mojžíše, aby řekl Áronovi, ať pošle roje much na faraóna, jeho služebníky, jeho lid, jejich domy a zem, na které stáli. V ten den Bůh oddělil zemi Góšen, kde bydlel jeho lid, aby tam nebyly roje much. Potom slíbil, že oddělí svůj lid od Egypťanů. Bůh tak učinil a velké roje much vletěly do domu faraóna a do domů jeho služebníků a země Egyptská byla kvůli mouchám zničena.

Faraon pak zavolal Mojžíše a Árona a řekl jim, aby obětovali svému Bohu v zemi, ale Mojžíš řekl: „Nebylo by správné tak učinit, neboť budeme obětovat Hospodinu, našemu Bohu, oběti, které jsou Egypťanům ohavné. Jestliže budeme obětovat oběti, které jsou Egypťanům ohavné, před jejich očima, neukamenují nás? Musíme jít tři dny cesty do pouště a obětovat Hospodinu, našemu Bohu, jak nám přikáže.“ Faraón jim tedy dovolil jít obětovat Bohu na poušti, ale přiměl je, aby mu slíbili, že nepůjdou daleko. Mojžíš řekl faraónovi, že odejde od něj a bude se modlit k Hospodinu, aby jeho roje much odešly, ale že nenechá faraóna znovu jednat nečestně tím, že nedovolí lidu obětovat Hospodinu. Mojžíš pak odešel a modlil se k Bohu, a Bůh odstranil roje much od faraóna, od jeho služebníků a od jeho lidu. Ale faraón i tentokrát zatvrdil své srdce a nenechal lid odejít.

Kapitola 9

Potom Bůh řekl Mojžíšovi: „Jdi k faraónovi a řekni mu: ‚Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejů: „Propusť můj lid, aby mi sloužil. Jestliže je odmítneš propustit a budeš je stále zadržovat, hle, ruka Hospodinova dopadne s velmi těžkou ranou na tvůj dobytek, který je na poli, na koně, osly, velbloudy, stáda a ovce. Hospodin však bude rozlišovat mezi dobytkem Izraele a dobytkem Egypta, takže nic z toho, co patří izraelskému lidu, nezemře.“ Bůh stanovil čas na příští den a veškerý dobytek Egypta zemřel, zatímco dobytek Izraelitů přežil. Faraonovo srdce se opět zatvrdilo a on lid nepropustil.

Bůh pak řekl Mojžíšovi a Áronovi, aby vzali hrsti popela z pece a hodili je před faraonem k nebi, a ten se proměnil v jemný prach po celém Egyptě a stal se vředy, které se objevily na lidech a zvířatech po celé egyptské zemi. Vředy se objevily na lidech a zvířatech a kouzelníci nemohli kvůli nim stát před Mojžíšem. Bůh opět zatvrdil faraonovo srdce a ten neposlouchal Hebrejce.

Bůh pak řekl Mojžíšovi, aby řekl faraónovi, ať propustí jeho lid, jinak Bůh sesílá všechny své rány na jeho srdce a srdce Egypťanů. Bůh řekl, že mohl vztáhnout ruku a zasáhnout Egypťany morem, ale chtěl Egypťany nechat žít, aby jim ukázal svou moc, aby jeho jméno bylo vyhlášeno po celé zemi. Slíbil, že příští den způsobí, že na Egypt spadne těžký krupobití. Nařídil faraónovi, aby dal svůj dobytek a vše, co měl na poli, do bezpečného úkrytu, protože kroupy dopadnou na každého člověka a zvíře na poli, které nebylo přivedeno domů. Ten, kdo se bál slova Hospodinova mezi služebníky faraóna, nechal své otroky a dobytek uprchnout do domů, ale ten, kdo nebral slovo Boží vážně, nechal své otroky a dobytek na poli. Bůh pak přikázal Mojžíšovi, aby rukou přivolal krupobití, a Bůh seslal na zemi hromy, kroupy a blesky. Uprostřed velmi silného krupobití neustále blýskalo a kroupy srazily vše, co bylo na poli v celé egyptské zemi, lidi i zvířata, a kroupy srazily všechny rostliny na poli a rozbily všechny stromy; pouze v Góšenu, kde byl izraelský lid, kroupy nepadaly.

Faraón pak poslal pro Mojžíše a Árona a řekl jim: „Tentokrát jsem zhřešil; Hospodin má pravdu a já a můj lid jsme v neprávu. Pros Hospodina, neboť už bylo dost toho hromu a krupobití; propustím vás a už tu nebudete muset zůstávat.“ Mojžíš mu řekl, že ukončí hromy a krupobití, aby poznal, že svět patří Bohu; řekl však, že ví, že faraón a jeho služebníci Boha neuznávají. Ukončil bouře, ale faraón znovu zhřešil a zatvrdil své srdce, opět odmítl propustit izraelský lid.

Kapitola 10

Bůh pak řekl Mojžíšovi, aby znovu promluvil s faraonem, protože on a jeho služebníci zatvrdili svá srdce, aby jim mohl ukázat svá znamení. Řekl také, že tak učinil s cílem, aby Egypťané vyprávěli svým potomkům, jak si z nich udělal posměšek a jaká znamení mezi nimi učinil. Mojžíš a Áron šli za faraonem a požadovali, aby propustil Izraelity, a vyhrožovali mu, že roj kobylek sežere úrodu, která zůstala po krupobití; sežerou také všechny stromy na poli a zaplní domy Egypťanů. Faraonovi služebníci se ho zeptali, jak dlouho mu má Mojžíš být osinou v zadku, a řekli, že Egypt je zničen, a požádali ho, aby konečně propustil Hebrejce. Faraón pak řekl Mojžíšovi a Áronovi, aby sloužili Bohu, ale zeptal se jich, kam jdou. Mojžíš odpověděl, že půjde s mladými i starými a s jejich stádem, aby uspořádali hostinu na počest Hospodina. Faraón se obával, že Mojžíš má v úmyslu něco zlého, a vyhnal Židy ze své přítomnosti.

Bůh pak řekl Mojžíšovi, aby vztáhl ruku a přivolal kobylky, aby sežraly všechny rostliny v zemi, které zůstaly po krupobití. Mojžíš vztáhl svou hůl a přivolal na zemi východní vítr, který vanul celý den a noc a přinesl kobylky následujícího rána. Hustý roj kobylek se usadil na celé zemi, pokryl celou zemi, takže se zatmělo, sežral všechny rostliny a ovoce země a odstranil všechny stromy a rostliny z polí. Faraón pak povolal Árona a Mojžíše a přiznal svůj hřích a požádal je, aby od něj odstranili smrt. Bůh pak povolal západní vítr z Rudého moře, aby ukončil bouři, ale zatvrdil faraonovo srdce a ten nechtěl propustit izraelské děti.

Bůh pak řekl Mojžíšovi, aby přivolal temnotu, která se rozprostřela po celém Egyptě, a Egypt byl po tři dny zahalen hustou temnotou. Tři dny nikdo nevstal ze svého místa, ale všichni Izraelci měli světlo tam, kde bydleli. Faraon pak zavolal Mojžíše a řekl mu, aby sloužil Hospodinu, a dovolil Mojžíšovi a Izraelitům, aby si vzali s sebou své děti, ale nechali za sebou stáda; Mojžíš však požadoval, aby jim faraon dovolil také obětovat a pálit oběti a nechat si stáda. Bůh zatvrdil faraonovo srdce a ten odmítl Izraelity propustit. Faraon pak Mojžíše propustil a řekl mu, aby se mu už nikdy neukazoval, a Mojžíš slíbil, že se mu už nikdy neukáže.

Kapitola 11

Bůh pak řekl Mojžíšovi, že přivede na Egypt ještě jednu ránu, po které faraón propustí Izraelity a úplně je vyžene. Řekl Mojžíšovi, aby řekl lidu, aby každý Izraelita požádal své sousedy o stříbrné a zlaté šperky. Bůh dal Izraelitům před očima Egypťanů velké bohatství a Mojžíš se stal velmi významným v očích faraónových služebníků a lidu. Mojžíš pak v noci vešel do středu Egypta a proklel Egypt, aby všichni prvorození Egypťané zemřeli, včetně prvorozeného faraónova syna, prvorozených všech služebnic za mlýnem a všech prvorozených skotu; po celé egyptské zemi se ozval velký křik, jaký nikdy předtím nebyl a nikdy už nebude. Mojžíš pak řekl: „Ale proti žádnému z lidu Izraele, ať už člověku nebo zvířeti, ani pes nezavrčí, abyste poznali, že Hospodin dělá rozdíl mezi Egypťany a Izraelci. A všichni tito tvoji služebníci přijdou ke mně, pokloní se mi a řeknou: ‚Odejdi, a celý lid tě bude následovat.‘ A poté odejdu.“ Mojžíš odešel od faraóna v hněvu a Bůh mu řekl, že faraón ho neposlechne, aby se jeho zázraky rozmnožily v egyptské zemi. Bůh pak zatvrdil faraónovo srdce, a ten nedovolil lidu odejít ze své země.

Kapitola 12

Bůh řekl Mojžíšovi a Áronovi: „Tento měsíc bude pro vás počátkem měsíců; bude to pro vás první měsíc roku.“ Desátého dne toho měsíce si každý muž vezme beránka podle svých otcovských rodů, jednoho beránka pro každou rodinu; a pokud byla rodina příliš malá na beránka, pak si muž a jeho soused vedle jeho domu vezmou podle počtu osob. Beránci museli být bez vady, jednoroční samci, a měli být vzati z ovcí nebo koz, a všichni beránci měli být poraženi čtrnáctého večera toho měsíce. Krev se nanesla na dva dveřní sloupky a nadpraží domů, ve kterých se beránci jedli, a maso se té noci jedlo pečené s nekvašeným chlebem a hořkými bylinami; žádná jeho část nesměla být syrová nebo vařená ve vodě. Bůh také řekl, že nic z něj nesmí zůstat do rána a všechny zbytky musí být spáleny. Židé jedli ve spěchu a byl to Pánův „Pesach“.

Bůh pak té noci prošel egyptskou zemí a zabil všechny prvorozené v egyptské zemi, jak lidi, tak zvířata, a nad všemi egyptskými bohy vykonal soud. Krev byla znamením pro Židy, protože Bůh prošel kolem každé domácnosti, na které byla krev, zatímco zbytek Egypta zabil. Ten den byl památným dnem a Židé jej slavili jako svátek Hospodinův, který se dodržoval po všechny generace Židů navždy. Po sedm dní budou Židé jíst nekvašený chléb; první den odstraní kvas ze svých domů (kdokoli by v tom týdnu jedl kvašený chléb, bude vyřazen z Izraele) a první a sedmý den se bude konat svaté shromáždění, mezi nimiž se nesmí vykonávat žádná práce (kromě přípravy jídla). V prvním měsíci, čtrnáctého dne měsíce večer, budou Židé jíst nekvašený chléb, a tak až do dvacátého prvního dne měsíce večer.

Mojžíš pak nechal starší vybrat jehňata a zabít je; vzali svazek yzopu a namočili ho do krve, než se dotkli krví nadpraží a obou dveřních sloupků. Žádný Izraelita pak nesměl opustit svůj dům až do rána, protože Bůh prošel, aby zabil Egypťany. Toto nařízení mělo být dodržováno každou následující generací po zbytek času, a když Izraelité přijdou do země, kterou jim Bůh dá, budou dodržovat jeho službu. Lidé pak sklonili hlavy a uctívali Boha.

O půlnoci Bůh zabil všechny prvorozené v egyptské zemi, od prvorozeného faraóna, který seděl na trůnu, až po prvorozeného zajatce, který byl v žaláři, a všechny prvorozené z dobytka. Faraón a všichni jeho služebníci vstali v noci, když se v Egyptě ozval velký křik, neboť nebylo domu, kde by někdo nezemřel. Potom v noci povolal Mojžíše a Árona a požadoval, aby odešli z jeho lidu a sloužili Hospodinu, jak řekli, a řekl jim, aby vzali svá stáda a odešli, a zároveň jim požehnal. Egypťané naléhali, aby Izraelité rychle opustili zemi, neboť říkali: „Všichni jsme mrtví.“ Lidé vzali své těsto, než vykynulo, svázali své mísy na těsto na pláště na ramenou a oloupili Egypťany o jejich stříbro, zlato a oděvy, jak jim Bůh přikázal.

Izraelský lid putoval z Ramesesu do Sukkotu, asi 600 000 mužů pěšky, kromě žen a dětí. S nimi šlo také smíšené množství lidí a velmi mnoho dobytka, jak ovcí, tak skotu. Upekli nekvašené chleby z těsta, které si přinesli z Egypta, a Izraelité byli v takovém spěchu, že nemohli čekat ani si připravit žádné zásoby. Do té doby žili Izraelité v Egyptě 430 let. Všechny zástupy Hospodinovy vyšly té noci z egyptské země a ta noc byla nocí bdění, kterou celý izraelský lid po všechna pokolení držel Hospodinu. Bůh pak řekl Mojžíšovi a Áronovi: „Toto je nařízení o velikonočním beránku: žádný cizinec ho nesmí jíst, ale každý otrok, který byl koupen za peníze, ho může jíst, až ho obřežete. Žádný přistěhovalec ani námezdní služebník ho nesmí jíst. Bude se jíst v jednom domě; žádné maso nesmíte vynést ven z domu a nesmíte zlomit žádnou jeho kost. Celé shromáždění Izraele to bude dodržovat. A když s vámi bude pobývat cizinec a bude chtít slavit Paschu Hospodinu, nechť jsou všichni jeho muži obřezáni, pak se může přiblížit a slavit ji; bude jako rodák z této země. Ale žádný neobřezaný člověk z ní nesmí jíst. Bude jeden zákon pro rodáka i pro cizince, který pobývá mezi vámi.“ Tak učinil celý lid Izraele; jak Hospodin přikázal Mojžíšovi a Áronovi, tak učinili. A v ten samý den vyvedl Hospodin lid Izraele ze země Egyptské podle jejich vojsk.

Kapitola 13

Hospodin řekl Mojžíšovi: „Posvěť mi všechny prvorozené; vše, co se jako první narodí z lůna lidu Izraele, ať už člověk nebo zvíře, je moje.“ Mojžíš řekl lidu, aby si pamatoval ten den, kdy každý z nich vyšel z Egypta a z otroctví silou ruky Hospodinovy. Připomněl jim, aby nejedli kvašený chléb, a řekl jim, že když přijdou do zaslíbené země, najdou zemi oplývající mlékem a medem a budou v tom měsíci zachovávat svou službu. Řekl také Židům, aby svým dětem vyprávěli, že se zdržují kvašeného chleba „kvůli tomu, co pro mě Hospodin učinil, když jsem vyšel z Egypta“. Řekl jim také, že až přijdou do Kanaánu, budou Bohu oddávat vše, co se jako první narodilo; všechna prvorozená telata budou patřit Bohu. Každé prvorozené oslí mládě bude vykoupeno jehnětem, ale pokud ho nevyplatí, zlomí mu vaz. Zabitím dobytka budou vykoupeni prvorození židovští synové od zabití egyptských dětí. Židé byli poté vedeni pouští k Rudému moři a lid Izraele vyšel z Egypta vybaven pro boj. Mojžíš vzal s sebou kosti Josefa, protože Josef slavnostně přísahal lidu Izraele: „Bůh vás navštíví; pak musíte vzít mé kosti s sebou odtud.“ Židé poté odešli ze Sukkotu a utábořili se v Etamu, na okraji pouště. Bůh šel před nimi ve dne v oblaku, aby je vedl po cestě, a v noci ve sloupu ohně, aby jim svítil, aby mohli putovat ve dne i v noci.

Kapitola 14

Bůh pak řekl Mojžíšovi: „Řekni izraelskému lidu, ať se vrátí a utáboří se před Pihahirothem, mezi Migdolem a mořem, před Baalzephonem; utáboříte se naproti němu, u moře. Farao totiž řekne o izraelském lidu: ‚Jsou uvězněni v zemi, poušť je obklíčila. A já zatvrdím faraonovo srdce, a on je bude pronásledovat, a já se oslavím nad faraonem a nad vším jeho vojskem, a Egypťané poznají, že já jsem Hospodin. Židé tak učinili, a když bylo egyptskému králi oznámeno, že lid uprchl, faraon a jeho služebníci změnili názor a ptali se: „Co jsme to udělali, že jsme propustili Izrael, aby nám nesloužil?“ Faraon připravil svůj vůz a vzal s sebou své vojsko, 600 vybraných vozů a všechny ostatní vozy Egypta s důstojníky nad nimi. Bůh zatvrdil srdce faraóna, který pronásledoval izraelský lid, když se vydal na cestu. Egypťané je pronásledovali a faraónovy koně, vozy, jezdci a armáda dohnali Židy u moře u Pihahiroth před Baalzephonem.

Když se faraón přiblížil, Izraelité se velmi vyděsili a ptali se Mojžíše: „Je to proto, že v Egyptě nejsou hroby, že jsi nás odvedl, abychom zemřeli na poušti? Co jsi nám to udělal, že jsi nás vyvedl z Egypta? Není to to, co jsme ti říkali v Egyptě: ‚Nech nás být a nech nás sloužit Egypťanům?‘ Bylo by pro nás lepší sloužit Egypťanům, než zemřít na poušti.“ Mojžíš jim však řekl, aby se nebáli a zůstali pevní, že budou svědky Božího spasení a uvidí Egypťany naposledy. Bůh se Mojžíše zeptal, proč k němu volá, a řekl izraelskému lidu, aby šel vpřed. Mojžíš pak rozdělil moře svou holí a vykonal Boží zázrak; Bůh pak řekl Mojžíšovi, že zatvrdí srdce Egypťanů, aby šli za Židy, a Bůh tak získá slávu nad faraonem a celým jeho vojskem. Anděl Boží šel za izraelským vojskem a přesunul sloup oblaku mezi Egypťany a Izraelity, takže noc uplynula, aniž by se jeden přiblížil k druhému. Mojžíš rozdělil moře silným východním větrem a Izraelité šli po suché zemi, když procházeli rozděleným mořem. Kola egyptských vozů byla Bohem zablokována, takže se těžko pohybovaly, a Egypťané navrhli uprchnout před Izraelity, protože Bůh za ně bojoval proti Egypťanům. Když Egypťané vtrhli do moře, Mojžíš nechal moře vrátit se do svého obvyklého toku, když se rozednilo, a Bůh porazil Egypťany uprostřed moře. Vozové, jezdci a celé vojsko zahynuli, ani jeden nezůstal naživu. Tak Bůh zachránil Izrael před Egypťany a Izraelité viděli Egypťany mrtvé na břehu moře. Lid uvěřil v Hospodina a v jeho služebníka Mojžíše.

Kapitola 15

Mojžíš a lid pak zpívali Bohu píseň o slavném vítězství Hospodina, o potopení egyptské armády, o zajetí obyvatel Filistie, o zděšení vůdců Edomu, o třesu vůdců Moábu a o rozpuštění obyvatel Kanaánu. Potom prorokyně Miriam (sestra Árona) vzala do ruky tamburínu a vedla ženy k tanci, zatímco se připojila k písni. Mojžíš pak vedl Izrael do pouště Šur a šli tři dny pouští, aniž by našli vodu. Když přišli do Marah, zjistili, že voda je hořká a nepitná. Lid se Mojžíše zeptal, co mají pít, a on volal k Bohu, který mu ukázal třezalku a hodil ji do vody, čímž vodu osladil. Potom Bůh řekl Izraelitům, že pokud budou dbát na jeho přikázání a dodržovat jeho ustanovení, nepošle na ně žádnou pohromu, protože je jejich uzdravitel. Potom přišli do Elim, kde bylo 12 pramenů vody a 70 palem, a utábořili se u vody.

Kapitola 16

Vyrazili z Elim a shromáždění izraelského lidu přišlo do pouště Sin mezi Elim a Sinajem patnáctého dne druhého měsíce po svém odchodu z Egypta. Shromáždění reptalo proti Mojžíšovi a Áronovi a obvinilo je, že je přivedli do pouště, aby je zabili hladem. Bůh pak řekl Mojžíšovi, že mu sesílá chléb z nebe a že lid bude každý den sbírat denní dávku, aby mohl vyzkoušet, zda budou chodit podle jeho zákona, nebo ne. Šestého dne bude dvakrát tolik, než kolik nasbírali denně. Mojžíš a Áron řekli lidu: „Večer poznáte, že to byl Hospodin, kdo vás vyvedl z egyptské země, a ráno uvidíte slávu Hospodinovu, protože vyslyšel vaše reptání proti Hospodinu. Co jsme my, že reptáte proti nám?“ Mojžíš jim řekl, že když jim Bůh dal večer maso k jídlu a ráno chléb do sytosti, stále reptali proti němu; jejich reptání nebylo proti Mojžíšovi a jeho bratrovi, ale proti Bohu. Mojžíš pak řekl Áronovi, aby přikázal lidu, aby se přiblížil před Hospodina, protože slyšel jejich reptání.

Když Áron mluvil k izraelskému lidu, podívali se směrem k poušti a uviděli slávu Hospodinovu, jak se zjevuje v oblaku. Bůh řekl Mojžíšovi, aby přikázal lidu, aby jedli maso za soumraku, zatímco ráno budou nasyceni chlebem. Večer se objevily křepelky a pokryly tábor a ráno byla kolem tábora rosa. Když rosa zmizela, Izraelité objevili chléb, který jim Bůh dal k jídlu. Izraelité sbírali chléb v různých množstvích, ale každý nakonec nasbíral tolik, kolik mohl sníst. Mojžíš jim řekl, aby nic nenechávali do rána, ale někteří část nechali do rána, a ta se zkazila a zapáchala. Každé ráno ho sbírali, ale když slunce začalo pálit, roztál. Šestého dne nasbírali dvakrát tolik chleba, dva omery na osobu, a vedoucí shromáždění to oznámili Mojžíšovi. Mojžíš jim pak řekl, že příští den bude dnem slavnostního odpočinku, svatým sabatem Hospodinovým, a řekl jim, aby upekli a uvařili vše, co potřebují, aby to vydrželo do rána. V den sabatu Mojžíš jim řekl, aby snědli své jídlo, protože na poli žádné nenajdou. Sedmého dne, když lidé vyšli sbírat, nenašli žádné jídlo.

Bůh pak promluvil k Mojžíšovi a řekl mu: „Jak dlouho ještě budete odmítat dodržovat moje přikázání a moje zákony? Hle, Hospodin vám dal sobotu, proto vám šestého dne dává chléb na dva dny; zůstaňte každý na svém místě, nikdo nesmí sedmého dne opustit své místo.“ Lidé pak sedmého dne odpočívali. Bůh pak přikázal Mojžíšovi, aby lid uchovával omer manny (koriandrové semeno) po všechny generace, aby viděli, že je Bůh nakrmil na poušti. Mojžíš dal Áronovi, aby vzal nádobu a dal do ní omer manny, umístil ji před Hospodinem a uchovával ji po všechny generace Izraelitů. Izraelský lid jedl mannu čtyřicet let, až přišel k hranicím země Kanaán.

Kapitola 17

Všichni Izraelité se podle Hospodinova příkazu postupně přesunuli z pouště Sin a utábořili se v Refidimu, kde však zjistili, že nemají vodu k pití. Lid požadoval, aby jim Mojžíš dal vodu, a on se jich zeptal: „Proč mě obviňujete? Proč zkoušíte Hospodina?“ Lid opět reptal proti Mojžíšovi a obviňoval ho, že je vyvedl z Egypta, aby je, jejich děti a jejich dobytek zahubil žízní, a tak se Mojžíš zeptal Boha, co má dělat s lidem, který ho byl téměř připraven ukamenovat. Bůh řekl Mojžíšovi, aby šel před lidem s některými staršími, vzal Boží hůl, šel ke skále v Horebu a udeřil do skály. Ze skály pak vytryskla voda, aby ji Izraelité mohli pít. Mojžíš tak učinil před zraky starších Izraele a nazval to místo Massa a Meriba kvůli výtkám izraelského lidu, který požadoval důkaz, že Bůh je s nimi. Potom přišli Amalekité, aby bojovali s Izraelity v Refidimu, a Mojžíš řekl Jozueovi, aby vybral muže, kteří budou bojovat s Amalekity, zatímco Mojžíš bude stát na vrcholu kopce s Boží holí v ruce. Jozue udělal, jak mu Mojžíš řekl, a bojoval s Amalekem, zatímco Mojžíš, Áron a Hur vystoupili na vrchol kopce. Kdykoli Mojžíš zvedl ruku, Izrael zvítězil, a kdykoli ruku spustil, zvítězil Amalek. Mojžíšovy ruce se unavily, proto vzali kámen, položili ho pod něj a posadili ho na něj, zatímco Áron a Hur mu drželi ruce, aby byly pevné, až do západu slunce. Jozue porazil Amaleka a jeho lid ostřím meče a Bůh řekl Mojžíšovi, aby to zapsal do knihy a přečetl to Jozueovi, že zcela vymaže památku na Amaleka pod nebem. Mojžíš postavil oltář a nazval jej „Hospodin je moje zástava“ a řekl: „Ruka na zástavě Hospodinově! Hospodin bude bojovat s Amalekem z generace na generaci.“ 

Kapitola 18

Jitro, kněz Midjánský a Mojžíšův tchán, uslyšel o všem, co Bůh učinil pro Mojžíše a Židy, když přijal Mojžíšovu ženu Zipporu a její dva syny Geršoma a Eliezera. Jitro a jeho rodina přišli k Mojžíšovi na poušť a Mojžíš pak Jitrovi vyprávěl vše, co Bůh učinil faraónovi a Egypťanům. Jethro se radoval a přinesl Bohu zápalnou oběť a oběti, než se pustil do hostiny s Áronem a staršími Izraele.

Následujícího dne se Mojžíš posadil, aby soudil lid, a vysvětlil Jethrovi, že lidé k němu přicházejí, aby se ptali na Boha. Řešil spory a seznamoval své následovníky s Božími zákony a svými rozhodnutími. Jethro pak Mojžíše varoval, že nemůže plnit svůj úkol sám, a poradil mu, aby si z lidu vybral schopné muže, kteří by sloužili jako soudci. Mojžíš poslechl radu svého tchána a vybral schopné muže z Izraele, aby se stali vůdci lidu v skupinách po tisících, stovkách, padesátkách a desítkách a soudili lid po celou dobu; těžké případy předkládali Mojžíšovi a menší případy rozhodovali sami.

Kapitola 19

Třetího dne po novém měsíci po exodu přišli Židé do pouště Sinaj, vyrazili z Refidimu a utábořili se v poušti. Tam Mojžíš přišel k hoře Sinaj, kde mu Bůh řekl, aby ostatním sdělil, že pokud jeho lid bude poslouchat jeho hlas a dodržovat smlouvu, stane se královstvím kněží a svatým národem. Mojžíš svolal starší a předal jim Boží poselství a oni souhlasili, že budou plnit jeho vůli. Bůh pak Mojžíšovi řekl, že k němu přijde v hustém oblaku, aby lid mohl slyšet, když bude s Mojžíšem mluvit, a aby také navždy věřil Mojžíšovi. Později Mojžíšovi řekl, aby ten den a zítra lid posvětil, aby si vyprali šaty a byli připraveni na třetí den, kdy Bůh sestoupí na horu Sinaj před zraky celého lidu. Mojžíš stanovil lidu hranice a řekl jim, aby nevstupovali na horu ani se nedotýkali jejího okraje, protože kdokoli se dotkne hory, bude usmrcen. Až zazní dlouhý zvuk trubky, mohou vystoupit na horu. Mojžíš pak sestoupil z hory k lidu, posvětil je, nechal je vyprat své oděvy a předal jim Boží varování. Bůh povolal Mojžíše na horu, která se třásla a byla zahalena kouřem, a řekl Mojžíšovi, aby varoval lid, aby se nedíval do oblaku, aby nezemřel. Mojžíš pak sestoupil, aby varoval ostatní.

Kapitola 20

Bůh pak dal Mojžíšovi Desatero přikázání a řekl: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví,“ a pak přikázal:

1. Nebudeš mít jiné bohy kromě mne.
2. Neuděláš si rytinu ani podobu ničeho, co je na nebi nahoře, ani co je na zemi dole, ani co je ve vodách pod zemí. Nebudeš se jim klanět ani jim sloužit, neboť já, Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který trestá vinu otců na synech do třetího a čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání.
3. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha, neboť Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo zneužije jeho jméno.
4. Pamatuj na den soboty, aby ti byl svatý. Šest dní budeš pracovat a konat všechny své práce, ale sedmý den je sobota Hospodina, tvého Boha; V ten den nebudeš konat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn, ani tvá dcera, ani tvůj služebník, ani tvá služebnice, ani tvůj dobytek, ani přistěhovalec, který je v tvých branách; neboť v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a vše, co je v nich, a sedmého dne odpočinul; proto Hospodin požehnal den soboty a posvětil jej.
5. Cti svého otce a svou matku, aby se ti prodloužily dny v zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
6. Nezabiješ.
7. Nezcizoložíš.
8. Nezcizoložíš.
9. Nevydáš křivého svědectví proti svému bližnímu.
10. Nechtěj dům svého bližního; nechtěj ženu svého bližního, ani jeho služebníka, ani jeho služebnici, ani jeho vola, ani jeho osla, ani nic, co patří tvému bližnímu.

Když lid uslyšel hromy a blesky, zvuk trubky a kouř stoupající z hory, zalekl se a třásl se strachem. Lid požádal Mojžíše, aby s ním mluvil, protože kdyby mluvil Bůh, mohli by zemřít. Mojžíš lid uklidnil, aby se nebál, protože Bůh přišel, aby je vyzkoušel, a strach z něj by měl být před jejich očima, aby nehřešili. Mojžíš se pak přiblížil k husté tmě, kde mu Bůh řekl, aby řekl izraelskému lidu: „Sami jste viděli, že jsem s vámi mluvil z nebe. Neuděláte si bohy ze stříbra, abyste je měli se mnou, ani si neuděláte bohy ze zlata. Uděláte mi oltář ze země a budete na něm obětovat své zápalné oběti a své pokojné oběti, své ovce a své voly; na každém místě, kde nechám vzpomínat na své jméno, přijdu k vám a požehnám vám. A pokud mi uděláte oltář z kamene, nebudete ho stavět z tesaných kamenů, neboť pokud na něj použijete své nástroje, znesvětíte ho. A nebudete stoupat po schodech k mému oltáři, aby na něm nebyla odhalena vaše nahota.“

Další informace: Rok 2001, 153. (8. durynská) pěchota.